pátek 29. července 2016

ČČČ aneb čtení v červnu a červenci

Dle přečtených knížek jsem si teprve dneska uvědomila, že už skoro máme první prázdninový měsíc za sebou. Nejenom díky tomu, že už zase píšu tradiční shrnutí, ale taky díky tomu, že ho musím napsat za 2 měsíce, protože nějak nestíhám číst. Nejde tomu odolat, počasí a příroda mě doslova volaj: Pojď ven a neválej se doma! :D Takže vyrážím každý den po práci do lesa, trhám rekordy na svém krokoměru a večer padám za vlast naprosto vyřízená. Ale je to takový to příjemný vyřízení, ne jako když přijdu naprosto vystreslá z práce a usnu během zouvání bot.



Tentokrát jsem teda shrnula dva měsíce najednou. Je to vážně docela bída, každý měsíc pouze 3 knížky a to mám navíc jednu teprve rozečtenou. Hrozně mi to čtení chybí, ale zas si říkám, že to od října asi pěkně rychle doženu - dlouhé zimní večery, znáte to :D. V červenci se rozjela moje záliba v románech pro ženy a to hlavně díky Levným knihám (nečekaně, že jo), kde to koupím za pár korun. Jdem se na to podívat:


Olga Hepnarová - Oprátka za 8 mrtvých
Po hodně dlouhé době jsem sáhla po knížce v elektronické verzi a rovnou říkám, že to byla hrozná chyba. Nechápu proč, ale prostě si kvůli tomu nedokážu vytvořit ten správný vztah ke knížce a ač mě téma Olgy Hepnarové opravdu zajímá, tak jsem si to čtení nedokázala tolik užít.
Příběh Olgy Hepnarové asi všichni znáte. Jedná se o poslední ženu, která byla popravena na území ČR a to za to, že v 70. letech v Praze najela náklaďákem na lidi čekající na zastávce na autobus. Zemřelo 8 lidí a jednalo se o náhodný výběr (většina byli důchodci, kteří nestihli před autem uskočit). Olga se tímto činem mstila společnosti, která ji celý její život odsuzovala a ubližovala. Jelikož v té době ještě nebyla psychiatrie na takové úrovni, Olga byla trestána jako normální zdravý člověk a v podstatě tak i vedla celou svoji obhajobu před soudem. Chtěla být odsouzena a chtěla, aby její čin byl brán jako varování pro společnost.

Podle této události byl nedávno natočen i film a naprosto ho doporučuju všemi deseti. Mě to zaujalo natolik, že s kamarádama vedeme diskuze a přemýšlíme, jak by to asi bylo, kdyby Olgu už před tímto činem hospitalizovali v Bohnicích, nebo jak by to bylo, kdyby se to stalo dneska atd. (což jsme v té době ale netušili, že se poté stane to, co se stalo ve Francii).

Šťastná kniha
Loni k Vánocům jsem tuhle knížku chtěla koupit babičce. Bohužel v Hradci byla vyprodaná a na objednání přes net už nebyl čas, tak jsem nakonec koupila "tu druhou", co napsala Bára Šťastná a to Jak jsem sebrala odvahu. Pak jsem to nějak vypustila z hlavy a letos na Světě knihy jsem konečně narazila na "tu první". Opět mám v plánu ji darovat babičce k Vánocům, ale samozřejmě jsem si ji nejdřív musela přečíst.


Vřele ji doporučuju všem, kteří si myslí, že jsou naprotý nestíhači, bordeláři, alkoholici, maj pocit, že jim děti přerůstaj přes hlavu atd. Já jsem si třeba o sobě celej život myslela, že jsem hroznej bordelář, pak jsem se potkala se svym Kubou, čímž jsem trochu obrátila a zjistila, že to se mnou není tak hrozný, a pak jsem si přečetla tuhle knížku a od tý doby mám pocit, že jsem samotný mistr Propper. Knížka je plná vtipných životních příběhů autorky a opravdu vás přesvědčí, že vždycky na tom někdo může být hůř než vy.


Dárek na rozloučenou
Další kniha z letošního knižního veletrhu v Praze. Nebudu to dlouho okecávat a rovnou napíšu, že je naprosto úžasná. Už jenom ten přebal s gumičkou proti otevírání, nádhera nádhera nádhera!
Začla jsem ji číst už v Krumlově, ale pak jsem se k ní celkem dlouho nedostala, abych ji pak asi 14 dní poté přečetla na jeden zátah :D. Jak by řekl Kuba, téma je dost psycho a morbidní, ale není tomu úplně tak. Jde o to, že hlavní postava Melissa ve svých 25 letech získá rodinnou kuchařku, kterou ji sepsala maminka během posledních pár měsíců, kdy umírala na rakovinu. Melisse v té době bylo nějakých 7 let myslím a smrt maminky ji natolik zasáhla, že plno vzpomínek na ní naprosto vytěsnila a díky sbírce receptů se jí teď pomalu objevují. Jde o nádherné vyprávění o vztahu matka-dcera a navíc doplněné o opravdové recepty.



Láska v Provenci
Nějak se mi ten styl knížka=kuchařka zalíbil, tak jsem hned poté sáhla po knížce podobné. A tím jsem tak nějak odstartovala i zálibu ve čtení "ženských románů". Začátek se popravdě dost táhnul, ale jakmile se děj dostal do Francie, četlo se to jak po másle a celá knížka najednou byla za mnou.


Téma bylo takové klasické - hlavní hrdince zemřel manžel, zůstala sama se synem a rozjetým podnikáním, kam se ale nějak nechce moc vracet. V Provenci má její rodina dům, který je potřeba zrenovovat, takže tam odjíždí, bere s sebou syna a ještě nevlastní neteř. Dům skrývá určité rodinné tajemství, které hlavní hrdinka pomalu rozplejtá a samozřejmě se tam potká s mužem, kterého vlastně znala od dětství a hádejte jak to dopadne, že jo :D
Knížka byla hrozně mile napsaná, plná zajímavých myšlenek. Hlavní hrdinka je vyloženě sympatická, takže za mě naprostá spokojenost. Přesně tohle očekávám u oddychovek :)


Smolný rok
Něco podobnýho jsem očekávala i od Smolnýho roku. Po prvních pár stránkách jsem jaksi zjistila, že to bude teda úplně něco jiného. Trochu jsem se ze začátku prala se stylem a mluvou, jakou je tahle knížka napsaná. Dalo by se říct, že je tam všechno řečený na plnou hubu :D. Každopádně si na to ale čtenář hodně rychle zvykne a pak už by mu i přišlo divný, kdyby to bylo napsaný jinak.
Smolný rok je vyprávěním 3 žen - babičky, matky a dcery, které každých 15 let postihne neštěstí v podobě otěhotnění. Když se najednou rok překlopí opět v osudný patnáctý, tak rodinu zasáhne jiná tragédie a to mrtvice matky. Babička se pro ni v rámci léčby rozhodne vykopat na zahradě bazén, kde však najdou zahrabané "cosi" a tím začne šílenej koloběh pátrání, vyšetřování a vyprávění. Bohužel víc vám k tomu napsat nemůžu, protože bych tím šíleně spoilerovala, takže si knížku budete muset přečíst.


Absolutně nechápu, jak tahle kniha mohla skončit v Levných knihách. Já jsem naprosto hltala každou stránku, těšila jsem se, jak se bude příběh dál vyvíjet a dalo by se říct, že jsem prožívala doslova souznění se všema třema ženskýma. Za mě prostě super knížka a co jsem tak koukala na hodnocení např. na cbdb.cz, tak si to nemyslím sama.


Pět dní
Poslední knihu mám teprve rozečtenou a momentálně jsem asi v půlce. Příběh se skládá z vyprávění ženy trpící Huntigtonovou chorobou a muže, který se musí rozloučit s chlapcem, kterého měl na rok v pěstounské péči. Oběma zbývá posledních 5 dní. Maře posledních 5 dní života, Scottovi posledních 5 dní s chlapcem. I když jsem "už" v půlce, tak se zatím nějak nemůžu skamarádit s Marou, zato Scott je super sympaťák. Nějak mi je asi proti srsti, že se chce Mara zabít a nechá tu malou dceru a manžela, nebo nevím čím to je. Možná si o tom ale na konci knihy udělám úplně jiný názor. Zatím je můj pohled na to takový, jaký je.


Doufám, že poslední jmenovanou knížku dočtu ještě do konce měsíce, ať to mám komplet :) Jinak se zítra chystáme splnit další bod z Travel Wishlistu a to Adršpach! Bude to zajímavý víkend, jelikož budeme bez vody a bez WC, tak snad to zvládnem :D.

Krásný začátek víkendu, já běžím do lesa :)

Váš Andreják

středa 20. července 2016

Várka z Levných knih V.

Na instagramu jste si už mohli všimnout, že jsem opět naběhla do Levných knih na svoje pravidelné měsíční nákupy. Možná vás taky překvapilo, že tam vidíte pouze tři knihy. Žádné strachy - knih jsem koupila zase 5, ale dvě z nich budou putovat jako dárek, takže je vám zatím nemůžu ukázat :).


Tentokrát jsem měla trochu problém si knihy vybrat. To, co jsem si totiž vybrala na netu, tak jsem v té rychlosti na prodejně nakonec nemohla najít. No ono možná líp pro mojí peněženku :D. Nakonec se mi teda povedlo dodržet jak početní limit, tak pravidlo aspoň jedné klasiky. Celkově jsem za tyto tři knihy zaplatila 247 Kč.


Psí srdce a jiné povídky
Miluju Mistra a Markétku. Byla to pro mě přelomová knížka, takže když jsem viděla další knížku od Bulgakova a ještě v takovém krásném přebalu, volba byla naprosto jasná. Celkově ráda čtu ruské autory, tak teď jen doufám, že se k této knížce dostanu co nejdřív.
Cena: 79 Kč

 
Pochod Radeckého
Když jsem byla na vejšce, dostala jsem za úkol přečíst si od Josepha Rotha jeho Hotel Savoy. Díky tomu jsem se o tomto autorovi dozvěděla, že vůbec existuje a že taky napsal něco, co se jmenuje Pochod Radeckého. Kniha popisuje úpadek a celkový pád Rakouska-Uherska, což si myslím, že je celkem dost zajímavé téma, jelikož toto období z historie naší země je hodně oblíbené.
Cena: 69 Kč


Lucerna v temnotě
....má úplně šílenou anotaci - objevuje se tam třeba slovo "počteníčko", což mě teda málem položilo :D. Bohužel jsem ale poslední dobou těmhle románům pro ženy propadla, takže jsem se nakonec rozhodla, že si pořídím i tuhle bichli (a budu doufat, že slov podobných "počteníčku" tam bude co nejmíň :D). Děj se opět odehrává ve Francii, takže taková ta klasika a já se už těším, až budou zas deštivé dny, abych se mohla zavrtat do peřin a číst a číst a číst.
Cena: 99 Kč 


Tak dneska to byla spíš taková rychlovka, jelikož zase běžím ven :). Poslední dobou si užívám to úžasné počasí, co venku panuje. Není ani vedro, ani zima, prostě pro mě akorát. Skoro každý den vypadá tak, že přilítnu z práce, hned vyrážím do lesa, večer si chvilku čtu a v půl devátý jsem doslova tuhá :D.
Užijte si krásný letní podvečer (a taky všechny ty další!) a já se opět brzy ozvu.

Váš Andreják
 

sobota 16. července 2016

Jak jsem v sobě objevila lásku ke knihám

Jelikož nám začalo v týdnu pěkně pršet, není lepšího času, než se věnovat čtení a hlavně pokračování v sérii mých knižních článků. Dneska jsem se rozhodla vám sepsat něco o tom, jak jsem se ke čtení vůbec dostala. Cesta to nebyla jednoduchá a asi i někoho překvapí, že ač mám dneska skoroknižní blog, tak jsem toho vlastně za svůj život moc nepřečetla. Objevila se období, kdy jsem číst chtěla, ale nemohla jsem si vybrat žánr, u ničeho jsem nevydržela. Těžký období byl přelom dětství/dospívání, kdy jsem si ještě chtěla číst dětské knížky, ale věděla jsem, že už bych měla číst něco dospěláčtějšího :D. Pak přišlo období, kdy se mi číst nechtělo vůbec a nebo jsem na to prostě neměla čas....

Vezmeme to ale pěkně popořádku:

zdroj: http://www.bt-images.net/wp-content/uploads/2015/05/book_love-1024x753.jpg
Dětství
Ač jsme doma nikdy neměli klasickou knihovnu, tak jsme jako děti rozhodně nebyly ochuzeny o knížky. Mamka nám četla od malička a jelikož v devadesátkách frčely hodně disneyovky, tak byla většina knížek právě těchhle. Pamatuju si to naprosto přesně - Alenka v říši divů, Tři prasátka, Myšák Mickey a jeho Vánoce, Bambi, Dumbo, prostě cokoliv z Egmontu....  Když jsem začla chodit do školy a konečně se naučila číst, tak mi mamka kupovala časopisy - Kačer Donald, Mickey Mouse, Méďa Pusík. Naprosto jsem to zbožňovala. Velký přelom nastal, když jsem dostala Děti z Bullerbynu. Tu knížku jsem už nepustila z ruky a doteď je moje nejoblíbenější.


Tohle je láska na celý život

Dospívání
Tohle období by se dalo nazvat obdobím naprostýho útlumu. Čtení mě sice bavilo, ale stále jsem se držela těch svých dětských příběhů. Zatímco holky kolem mě četly dívčí románky, já jsem tomu absolutně nemohla přijít na chuť. Něco málo jsem zkusila - hlavně od Lanczový, ale prostě mě to neuchvátilo (a naprosto mě děsily ty šílený přebaly knih :D), když už se mi něco líbilo, tak to byl třeba Metráček nebo Andrsenka (rozuměj: starý knížky, takže totálně out :D). Zkusila jsem i nějaké příběhy tvořit sama, ale bylo to prd platný. Pak jsem začla závodně tancovat a to byla úplně konečná.

Děsí mě to ještě teď :D

Střední škola
...byla v tomto směru doslova přelomová. Nerada na střední vzpomínám, ale co se týče literatury, tak u mě nastartovala znovu chuť číst. Díky svému třídnímu učiteli jsem objevila skvosty jako Zločin a trest, Mistr a Markétka a celkově ruské autory. Chodila jsem do humanitní třídy, takže jsme měli o hodně víc hodin literatury než ostatní třídy a hodně se mi líbila možnost, že jsme k maturitě sice měli mít 50 přečtených knih, ale bylo to absolutně na nás, co to bude za knihy. Po maturitě jsem si sehnala brigádu v knihkupectví, na kterou doteď s láskou vzpomínám. Pamatuju si, že jsem tenkrát měla mzdu nějakejch 38 korun na hodinu, ale neskutečně mě to tam bavilo. Hodně jsem v téhle době četla o drogách, hlavně o trávě, úplně mě to fascinovalo, ač jsem sama nikdy v životě nehulila :D



Vysoká škola
...mi veškerou chuť ke čtení naopak vzala. Nebyl na to absolutně čas. Buď jsem byla ve škole nebo na brigádě a když jsem měla volno, tak jsem spala. Občas jsem si přečetla něco v němčině do školy a je fakt, že se v této době objevila moje fascinace Kafkou :D. Taky jsem odhalila kouzlo Levných knih, takže jsem si čas od času něco pořídila tady.

Část mojí sbírky :)

Dospělost - pracovní život
Když jsem začala pracovat a bydlet sama, tak jsem taky konečně začla pořádně číst. Samozřejmě jsem měla občas slabší roky, ale tím, že jsem už vydělávala, tak jsem si knihy konečně mohla kupovat častěji a samozřejmě jsem měla i víc času. Knihy jsem si taky pravidelně začla přát k Vánocům a narozeninám. Se ségrou už máme domluvu, že si vždycky napíšu seznam vybraných knížek z Levných knih a ona mi pak většinu koupí právě pod stromeček :). Nakoupila jsem si pár dětských knížek, které jsem měla jako malá a letos jsem se naprosto zamilovala do YA žánru a konečně si užívám to, co mě v době dospívání nebavilo.

Dneska už mi nevadí, že čtu knížky pro děti :)

Malý výběr toho, co jsem četla :)

Dnes čtu naprosto všechno, dokonce i romány pro ženy a fantasy, které mě dřív taky vůbec nebavily :). Nemůžu tedy říct, že bych měla vyhraněný žánr a myslím, že se to už asi nikdy nezmění. Seznam mých přečtených knížek najdete tady.

A co čtete vy? Klidně napište komentář. Já si jdu zatím užívat zbytek soboty.

Pěkný víkend!

Váš Andreják

neděle 10. července 2016

Rozjezd prázdnin ve velkém - Rock for People 2016 a Königgrätz 1866

Tak jo, pocity a zážitky se pořádně rozležely, takže je nejvyšší čas podělit se o to všechno i s vámi. Lepší začátek léta jsem si ani nemohla přát. Celý minulý víkend byl totiž věnovaný 150. výročí bitvy u Hradce Králové 1866 (taky se jí říká bitva u Chlumu nebo u Sadové), kde zemřelo nejen několik desítek tisíc vojáků, ale také sedm tisíc koní. Letos byl na jejich počest odhalen nádherný památník, který ale bohužel nemám nafocený. Po těchto oslavách, které vyvrcholily rekonstrukcí bitvy naprosto neuvěřitelných rozměrů, hlavně co se návštěvnosti týče (bylo nás tam 30 tisíc, což je stejně jako na Rock for People), jsme se vydali právě na RfP.



Výročí bitvy Königgrätz 1866 provázelo po celý rok plno doprovodných akcí. Začátek byl hned 1.ledna, kdy mu bylo věnovaný videomapping a tenkrát to vyvolalo naprosto šílenou reakci naštvaných Hradečanů, kteří chtěli na Nový rok ohňostroj a ne nějakej blbej videomapping. Ten byl přitom nádherně udělaný, muselo to opravdu stát plno nervů, práce a samozřejmě i peněz. Ale člověk se prostě nezavděčí všem. V sobotu 2.července se proto udělal ohňostroj větší a snad už byli všichni spokojení :D




Samotná rekonstrukce bitvy probíhala 3. července, stejně jako v roce 1866. Mediální tváří bitvy se stal Václav Vydra, kterýmu to na tom koni neuvěřitelně šlo. Jak jsem už psala na začátku, sešlo se nás tam cca 30 tisíc a musím říct, že to ani sami pořadatelé nečekali. Lidi přijíždějící od Hradce na poslední chvíli totálně ucpali příjezdovou cestu, takže se začátek musel ještě o chvilku posouvat, zpátky do Hradce vyjížděli z parkoviště taky několik hodin, celý to tam řídila policie, teď do toho ten hic, no parádička :D. Bitva samotná byla ale krásná, celou dobu trvání doprovázená komentářem a hudbou a člověka až mrazilo, když mu došlo, že takhle se na tom místě lidi vraždili doopravdy. 

Pokud jste tam nikdy nebyli, rozhodně doporučuju se tam vydat. Přímo na místě je i muzeum věnované bitvě a rekonstrukce samotné bitvy se koná zdarma každoročně ve stejnou dobu. Odkaz na památník máte zde.

A za mnou davy a davy a nekončící davy :D








Rock for People měl letos nějaký menší areál, ale zato opět super počasí. Sprchlo nám chvilku hned v neděli, zrovna když hrála snad nejlepší kapela letošního RfP a to Royal Republic! Týhle kapele to pěkně šlape a já jsem ráda, že jsem je konečně viděla, protože když tu byli před 3 rokama, tak jsem je kvůli práci prošvihla. Další kapely, co se mi líbily, byly třeba Anti-flag - udělali naprosto úžasnou show, a X Ambassadors, který jsem vůbec neznala. Pak jsem si zapařila na klasiku jako Horkýže Slíže a Tři Sestry a opět se nechala zklamat Offspringama, stejně jako když jsem byla na RfP poprvé v roce 2009. Letos musím vyzdvihnout úžasný jídlo, který bylo všude kolem. Už to nejsou jenom klobásy, langoše a hamburgery, ale např. Špagetárna je naprosto geniální nápad nebo i obyčejné čerstvé bagety chutnaly taky super. Snad budou pořadatelé v příštích ročnících pokračovat ve stejném duchu. Tenhle rok jsem tam byla už poosmé! a už se těším na příští ročník.


Plácala plácala - velmi radost :D
Týhle fotce jsem musela stáhnout všechny barvy, aby nebyl vidět můj strašně spálenej frňák :D

Doufám, že moje léto bude dál pokračovat na stejný super vlně. Už máme naplánovaný výlet na příští víkend, pak víkend strávený v Adršpachu, dovolenou v Děčíně a plno toho ještě určitě přibyde.

Krásný start nového týdne a klidně napište, jak si zatím léto užíváte vy :)

Váš Andreják

středa 6. července 2016

Letos v létě konečně ...

... dotáhnu nějaké resty, které odkládám už bůhví jak dlouho. Nejde naštěstí o nic, na čem by stál svět, ale naopak o věci, na které nikdo nespěchá, moc nejsou vidět, takže když se neudělají, nic se neděje. Já o nich ale furt vím (a furt na ně musim myslet :D) a říkala jsem si, že když pojedeme na dovolenou stejně až na podzim, tak budu mít vlastně hafo času s tím něco udělat. Vytvořila jsem si na to svůj "rest list", kde jsem si vypsala asi ty nejhorší věci, co mě štvou, a u kterých je velká pravděpodobnost, že bych je v létě mohla stihnout udělat :D.

Takže co v létě budu dělat, zatímco ostatní se budou válet u moře?


1) Přerovnám knihovnu
Momentálně mám půlku knihovny seřazenou podle barev, pak mám v ložnici pod zrcadlem sbírku "nových" knížek, potom máme další půlku knihovny plnou válečných knížek, ale srovnaných (spíš nesrovnaných) stylem halabala a ještě jedna miniknihovnička je věnovaná knížkám, který si chci letos přečíst. No nedá se na to dívat, takže mě čeká docela dost práce. Jenom si momentálně nejsem jistá, jakym způsobem to chci srovnat. Určitě ne podle autorů, nejsem v knihovně nebo knihkupectví. Líbí se mi rovnání podle žánrů nebo nakladatelů, velikosti knih atd. Uvidíme, pro co se nakonec rozhodnu.

Původně srovnáno podle barev - přerovnání in progress..... :D

"Nové knížky"

2) Přehraju fotky na externí HDD
Pamatujete, jak jsem vám v březnu nadšeně psala narozeninovej článek o tom, jak jsem dostala externí HDD? A jakou jsem měla radost, že si konečně přehraju fotky? No, tak od té doby jsem na něj ani nešáhla a leží ve stole ještě zabalenej. V létě se do toho už konečně pustím a přísahám, že ty fotky si tam už nahraju a nebudu o tom jen mluvit a psát.



3) Dopíšu články v konceptech
Tohle bude velice těžký oříšek. Článků mám rozepsaných momentálně asi 7, ale jsou to takový ty témata ala "běh na dlouhou trať". Hodně mám rozepsáno o Peru a Bolívii, ale na to musí mít člověk tu správnou náladu a popravdě jsem ji teďka hodně dlouho neměla :D. Uvidíme, jak tenhle bod dopadne. Je to pro mě docela výzva, ač se to nezdá.

4) Vyrobím si diář na 2017
Ha, tady se musím pochlubit, že na novém diáři se již pracuje! Momentálně jsem už v měsící dubnu :D Oproti loňsku, kdy byl diář vyrobenej už v červnu, mám menší zpoždění, ale i tak si myslím, že do týdne ho mám hotový! :)

Tentokrát bude zebří :)



5) Koupím si pořádný batoh
Nutně už několik let potřebuju větší batoh se zpevněnýma zádama. Nejlépe aby byl černý a aby nestál 10 tisíc. Moc se mi líbí ten, co má Kuba, ale ten samozřejmě už nevyráběj, takže se musím poohlédnout jinde. Na svou obranu musím říct, že poctivě hledám už opravdu dlouho a zatím to vypadá, že volba padne na značku Herschel. Teď už ho jenom objednat ....

6) Roztřídím bordel v garáži 
Tady vám ani fotku ukázat nemůžu, protože bordel ... no dokážete si určitě představit bordel. Já tam mám hračky z dětství, s kterými si jednou doufám budou hrát moje děti, nějaké oblečení, které je ještě v dobrym stavu, staré sešity ze školy atd.... V plánu je koupit takový ty mega plastový bedny z IKEA s víkem a do nich to všechno narvat (momentálně jsou ty věci v plastových pytlích a papírových krabicích). Až bude po všem, ráda se vám pochlubím s fotkou PŘED a PO :D

Myslím, že 6 bodů na 2 měsíce je až až a už se těším, až vám v září budu psát článek o tom, jak jsem všechno poctivě splnila (haha). Zatím si fandím na 4 body :D
Jinak jsem přežila Rock for people a příště vám o něm něco sepíšu, i když letos nemám skoro žádné fotky :/.

Krásný zbytek středy a užívejte prázdniny :)

Váš Andreják

pondělí 4. července 2016

Co jsem všechno stihla v červnu?

Ještě než se dneska s Kubou vydáme na druhý den Rock for People, tak bych vám shrnula svůj červen, který byl skoro celý věnovaný mé úžasné alergii. :D I přesto jsme ale dost výletovali a kulturně žili. V tomhle stylu momentálně pokračujeme, takže jste si asi stihli všimnout, že moc nestíhám přidávat články. Je možný, že budu mít teďka větší rezervy v přidávání článků, ale rozhodla jsem se, že letos si to léto prostě užiju. No jde mi to perfektně, momentálně vypadám jako sova pálená :D

Snad brzo zhnědnu a vy se zatím mrkněte, co že jsem v tom červnu teda dělala :)
  • Vypravili jsme se na borůvky a kromě 3 litrů borůvek jsem si přinesla i 5 klíšťat - málem to se mnou řízlo, protože klíště jsem neměla asi tak 10 let minimálně, tak to mám za to asi :D
  • Tradičně probíhal v HK Divadelní festival alias Divadelňák. Jelikož jsem se loni kvůli zánětu žil nemohla zúčastnit, letos jsem si to pěkně užila.
  • Zmrzlinové a kávové obžérství probíhalo celý měsíc. Objevila jsem naprosto luxusní koktejly ze sorbetu a musim teda říct, že snad nic lepšího jsem nežrala :D
  • Strávili jsme prodloužený víkend v Krumlově, čímž jsme splnili bod z mýho Travel Wishlistu. Jestli jste nečetli článek, tak ho najdete tady :)
  • Během kulminace mé alergie jsme se vypravili na kole na Kuks. Z Hradce je to asi 35 kiláků a já jsem na sebe vážně hrdá, že jsem to ujela (i když je to po rovince :D)
  • S Kubou jsem se jeli podívat na Noc kostelů na nejhezčí místo u nás a to na Nový Hradec. Kostel je tu fakt moc pěkný a hlavně je z něho nádherný výhled na celé město.
  • S kolegyní jsme zvládly objednání hostelu do Helsinek, kam se chystáme na konci srpna. Absolvovaly jsme spolu už Stockholm a přečíst si o tom můžete něco tady.
  • Poslední červnový týden jsme se vypravili koupat už v 8 ráno do rybníka, co tu máme v podstatě za rohem, a pak jsme hodinu čekali na snídani v místním kempu.
  • Taky nám za barákem natáčeli film. Bude se jmenovat Odplata a mělo by se jednat o česko-německou koprodukci.
  • A na konec - jsem ostříhaná! Fotky dodám v dalších článcích :)
Užijte si začátek prázdnin co nejlíp umíte a brzy snad znovu na viděnou :)

Váš Andreják

Takovýhle výhled máme z novohradeckého kostela - ty budovy vpravo je moje základní škola



Vyšlo nádherné počasí

Kostel sv. Antonína na Novém Hradci Králové
Nějak jsem místo zmrzlin kafíčkovala a koktejlovala :D

No jo, zase jsem byla v Levných knihách a to mě to za chvilku čeká znovu :)

Úlovek z letošního Divadelňáku

Krásný suvenýr z Českého Krumlova - pro mě jako dělaný :)
Fotek z Krumlova už bylo hodně v článku, tak jen malá ukázka těch dobrot, kterým jsme se oddávali :))

A telefonující Kuba :D
Nejlepší zmrzlinovej koktejl z melounovýho sorbetu - mňam!

Jeden z výhledů z práce :)

Výborná tortilka z divadelňáku
Už to šlapu!

Kuks je nádhernej



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...