středa 28. února 2018

Pročtený únor 2018

📚 Poslední únorový den znamená jediné - shrnutí přečtených knih za uplynulý měsíc (a taky vyhlížení jara!). A jelikož jich opět nebylo málo, z čehož mám obrovskou radost, tak si i docela počtete. Nakonec jsem jich zvládla převratných 9. Přijde mi to naprosto neuvěřitelné, protože loni touhle dobou jsem už dost polevila. Letos se mi ale daří držet slušné tempo nastavené v lednu a vypadá to, že mě asi jen tak nepustí.

Celkem to dalo 2628 stran a až na jedno šlápnutí vedle jsem byla s výběrem nadmíru spokojená. Podařilo se mi zkombinovat jak knihy z LK, tak z normálních knihkupectví. Knihy různých žánrů i délky. Odborné, romány, YA, poezii...

Únor měl prostě všechno.

A jelikož je toho fakt hodně, tak už to nebudu zdržovat a jdeme se na ten zázrak podívat.



Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie, Epigramy

Hned jak jsem dočetla tuto knihu (což bylo jen tak mimochodem za jedno odpoledne :D) jsem se sama nad sebou divila, proč jsem si ji nevybrala jako povinnou četbu na střední. Jazyk, ač "starý", byl naprosto srozumitelný. Verše, hlavně u sv. Vladimíra, byly tak vtipný, že jsem je musela holkám předčítat v práci nahlas. Kniha plná trefných metafor a poznatků, které by bohužel šly zasadit i do dnešní doby. Opravdu nechápu, proč jsem si zrovna tohle nepřečetla už dávno. Jediný, co mě trochu zaskočilo, bylo to, že hned Křest byl nedokončený, takže já plná očekávání, jak to dopadne, jsem se to stejně nedozvěděla... no nic :D




Moje srdce a jiné černé díry

Milujete knížku Všechny malé zázraky? Přečtěte si i Moje srdce!

Samozřejmě, že příběhu Violet a Finche se nic nevyrovná a trochu se obávám, že se to ani v budoucnu jen tak někomu nepovede, ale i tak jim Moje srdce hodně šlape na paty. A jak to vlastně vypadá, když se potkají dva náctiletí, kteří chtějí společně spáchat sebevraždu? Ač se jedná o hodně vážné téma, musím říct, že kniha je protnuta spoustou vtipných komentářů. Dalo by se říct až černým humorem. Nenechte se ale zmást, jelikož celé vyprávění je opravdu hořkosladké. Hned od začátku knihy s vámi stránku po stránce postupně ukrajuje čas odpočet, takže vidíte, kolik dní života ještě dvěma mladým lidem zbývá. Působí to hodně depresivně a do poslední chvíle se modlíte, aby si to třeba rozmysleli... No uvidíte sami, jak to nakonec dopadne.
 
Co ale miluju ještě víc, než příběh samotný, je překrásná obálka. Ta mě popravdě zaujala hned od začátku a jsem moc ráda, že obsah knihy se jí 100% vyrovnal.



Golema a Džin v New Yorku

Och och och, moje srdce skoro puká jenom při vzpomínce na tuhle nádhernou knihu. Čím jsem starší, tím více oceňuji knihy se složitějším, propletenějším a propracovanějším dějem. Už asi fakt stárnu a brzo přelouskám celou bibli :D. A Golema s Džinem mi přesně tohle nabídli. Je celkem těžké napsat, o co vlastně v knize šlo, abych vám nic neprozradila. Příběh je navíc tak propletený a propracovaný, že jenom popisem bych tu strávila půl hodiny. Celkem pěkně to ale shrnula Katenýsek tady, takže pokud chcete opravdickou recenzi, tak se proklikněte k ní na blog. Mě ke čtení přilákal přebal knihy a také informace, že překlad zajistil Vladimír Medek. To je už skoro samo o sobě něco, co vás utvrdí v tom, že kniha bude dobrá. A tahle je.


Tajný deník Hendrika Groena

Do čtení této knihy jsem se, přiznávám, pouštěla s velkými obavami a předsudky. Jak už jsem psala na IG, bála jsem se, že to bude nějaká trapná napodobenina Oveho. Prvních 20 stránek jsem taky byla celkem otrávená a říkala jsem si, že to byl fakt krok vedle. A pak se to nějak zlomilo. Ani nevím, kdy přesně, ale najednou jsem se na čtení těšila. Nemohla jsem se dočkat dalších jízlivých, ale hlavně vtipných a trefných poznámek 83letého Hendrika na účet důchodců. Ačkoliv šlo kolikrát o hodně tragické příhody, tak člověk u nich brečet nemohl, leda tak smíchy. Škoda, že takový nadhled na chýlící se konec svého života nemá většina důchodců. Myslím, že by pak soužití různých generací probíhalo mnohem klidněji.


Jediné, co mi bylo hodně proti srsti byla naprostá fascinace autora v úmrtí zvířat. O tom se v deníku psalo hodně často, což mi dost kazilo radost ze čtení.

Čím víc jsem se ale blížila ke konci, tím víc jsem přemýšlela o tom, kdo je vlastně autorem tohoto deníku. Je to opravdu 83letý pán z nizozemského domova důchodců? Je to jenom chytrý marketingový tah? Ať je to tak nebo tak, já si rozhodně pořídím pokračování, které by prý brzy mělo vyjít.


Válka s mloky

Jakákoliv utopie nebo antiutopie na mě působí natolik silně, že většinou týden po dočtení skoro nespím. A bohužel (nebo vlastně bohudík) ani můj první Čapek nebyl výjimkou. Povídky z první a druhé kapsy nespadají do tohoto žánru, takže opravdu, přiznávám, toto byl můj první drsný Čapek.



Kniha se četla rychle a snadno, ale hodně protivný je ostravský hantec a motání češtiny s angličtinou kapitána van Tocha v úvodu knihy. Věřím, že to třeba hodně mladých lidí tak otráví, že si pak vztah ke klasické literatuře a povinné četbě opravdu nevytvoří. Já tohle číst na střední, tak s tím fláknu někam hodně daleko do kouta a už to do konce života nechci ani vidět. Po překonání prvotního odporu však následovala hodně zajímavá (dalo by se říct encyklopedická) část, která mě opravdu fascinovala. V téhle části jsem si říkala, že Čapek musel být vážně génius. Do příběhu jsem se natolik ponořila, že jsem doslova hltala stránku za stránkou. A pak následoval střih a šíleně nudná část o tom, jaký typ dynamitu který mlok v jaké části světa použil. Na mě to bylo moc odborné a zdlouhavé, doslova mi to utlo to napětí, které se pomalu stupňovalo. Závěr to však celé hodně zachránil a mám pocit, že na tuhle knihu ještě dlouho nezapomenu.


Umřel jsem v sobotu

Josef Formánek je prostě pan spisovatel a další jeho kniha mi to jenom potvrdila. Jsem nesmírně ráda, že jsem kdysi dávno narazila na jeho Prsatého muže a od té doby se příběhů z jeho pera nemůžu nabažit. Umřel jsem v sobotu má velice zvláštní přebal, ale uvnitř se skrývá vyprávění plné záhad, napětí, vlastních zkušeností, cestování a něčeho magického (co je jen tak mimochodem ve všech jeho knihách a já vůbec nechápu, jak to dělá!). Pokud jste ještě s knihami pana Formánka neměli tu čest, tak doporučuju! Asi to není četba pro každého, ale za zkoušku to stojí :)





Dopisy z ostrova Skye

Já vím, že to píšu u každý druhý knížky, ale.... TO BYLO TAK KRÁSNÝ!
Knihu psanou celou jenom v dopisech a navíc ve dvou časových rovinách, ne tolik vzdálených od sebe, jsem ještě nečetla. První dopisování se odehrává za 1. světové války mezi skotskou básnířkou Elspeth a jejím americkým obdivovatelem Davidem. Druhé vás zavede do Evropy okupované Hitlerem a hlavní slovo tu mají dopisy dcery Elspeth, která se snaží zjistit nejen to, kdo je vůbec její vlastní matka, ale kdo je i ona sama. Kniha plná tragických osudů je tak mile napsaná, že nakonec nebrečíte kvůli zlu, ale kvůli dojetí. Mně se příběh líbil natolik, že jsem ho nakonec koupila i babičce a jsem zvědavá, jak se jí bude líbit.



Lykke

Čte mě někdo, kdo vůbec nezná fenomén posledního roku Hygge?
Dost o tom pochybuju. A vy, co znáte Hygge, si nesmíte nechat ujít Lykke, aneb recept na štěstí. Kniha je plná nejenom krásných fotek a ilustrací, ale i spousty užitečných rad a povzbuzení. Já jsem si čtení užívala a myslím, že plno bodů si vezmu k srdci. Člověka podobné knihy vždycky tak nakopnou, že má pocit, že může skoro i změnit svět. A kdyby ne celý, tak aspoň ten svůj :)
Snad se kniha dostane i k lidem, kteří by ji nejvíc potřebovali..




Dobře mi tak

Jo, přesně, dobře mi tak. Člověk si tak moc chce přečíst něco, co poslední dobou tolik frčí, až je z toho zklamanej až na půdu. Musím asi přimhouřit oči nad tím, že tohle není Osm ani Bábovky, ale prvotina. Dá se proto předpokládat, že to nedosahuje takových kvalit, ale i tak... člověk prostě očekává nějakou úplnou bombu, když se to tolika lidem líbí. Jazykově se mi kniha celkem líbila. Doslova hýřila naprosto trefnýma metaforama, u kterých jsem se občas fakt zasmála nahlas, ale téma knihy bylo naprosto mimo mísu. Teda mimo moji mísu :D. Krize postaršího týpka mě prostě nezaujala a celkově na mě ten příběh působil hrozně zle a nenávistně. Další věc je, že děj byl opravdu hodně předvídatelný a dojemné momenty mě nedojaly. Jsem ráda, že kniha to byla útlá, četla se rychle a já tím pádem měla to trápení rychle za sebou.


Nový měsíc začínám společným čtením s Marge a tentokrát jsme si vybraly opět nelehké téma a to osud chlapce, který byl na tzv. Schindlerově seznamu. Samotný Schindlerův seznam bych si jednou taky ráda přečetla, ale asi ještě nepřišel jeho čas, takže zatím začínám tímto. Doufám, že v březnu nepolevím v nastaveném tempu a zvládnu opět těch cca 8-9 knih. Však za měsíc uvidíme :)

Krásnou dobrou (snad už poslední mrazivou) noc.

Váš Andreják

pondělí 26. února 2018

New In leden 2018 - Knihy a samolepky

Konečně!

Konečně dorazil lednový balíček z Megaknih a konečně tím pádem můžu napsat tento článek. Ano, já vím, na konci února :D Nedá se ale nic dělat. Měli jsme menší čekací lhůtu kvůli jedné knize, kterou se nakonec stejně nepodařilo sehnat, takže proto ten článek až dnes... Objednávala jsem knihy nejenom pro sebe, ale i pro pár bližních, kteří je dostanou v nejbližší době k svátku a narozeninám. Pro sebe jsem si vybrala ty, které už mám delší dobu na wishlistech a k tomu jsem si šla vybrat knihu za poukázky, které jsem dostala k Vánocům. A aby to dneska nebylo jenom o těch příbězích na papíru, rozhodla jsem se sem zařadit i haldy samolepek, objednaných na e-bay přesně na Štědrý den.

Tak jdeme na to.



Magický průvodce městem pod pahorkem
Když jsem přemýšlela, jakou knihu si koupit za poukázky od kamarádky, dostala jsem se do celkem svízelné situace. Skoro nic z toho, co jsem si přála, neměli na kamenné prodejně. Pak jsem si ale vzpomněla na Magického průvodce, kterého jsem si přece chtěla nutně pořídit ihned poté, co jsem dočetla Lauru Sněžnou. Tak moc se mi příběh líbil, že jsem neváhala ani minutu, a tak to dopadlo, jak to dopadlo. Doufám, že i tato kniha bude stát zato a se tak stane mým oblíbencem.


Anotace: Šéfredaktor Olli Suominen vede středně velké nakladatelství, zaměřené na knížky pro děti a populárně naučnou literaturu. Jeho poklidný život, plný práce i rodinné rutiny, se změní, když si založí facebookový účet. Ozvou se mu totiž nejen kamarádi z dětství, ale i jeho první láska, nyní slavná spisovatelka, jež mu nabídne novou knihu - Magický průvodce městem. Citově okoralý Olli znovu zažívá probouzející se vášeň a posléze se ocitá před zásadním rozhodnutím. V době, kdy příprava rukopisu vrcholí a text se chystá do sazby, beze stopy zmizí jeho manželka a syn. Pouze na Ollim, bojujícím s vlastní amorálností a šrámy na duši, teď záleží, zda se rodina opět shledá. Šanci má jen jednu. Anebo?

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
Tuto krásnou knihu s naprosto poetickým názvem a strhujícím obalem jsem sháněla strašně dlouho. Pokaždé, když jsme byli někde na výletě, tak jsem se na ni v místních knihkupectvích bezvýsledně ptala. Už to začalo být docela zásadním problémem, protože byla opravdu k nesehnání. Proto jsem radši nažhavila internety a knihu objednala, než bude pozdě. A konečně se z ní můžu i těšit!


Anotace: Dante umí plavat. Aristoteles ne. Dante se umí vyjadřovat a je si jistý sám sebou. Ari hledá správná slova jen stěží a trpí nedostatkem sebedůvěry. Dante se ztrácí v poezii a umění. Ari je naštvaný teenager, který má bratra ve vězení. Dante je všeználek s nezvyklým pohledem na svět. Tihle dva kluci se potkají na koupališti a zdá se, že nemají zhola nic společného. Ale protože jsou oba samotáři, začnou spolu trávit čas a zjistí, že jejich přátelství je opravdu neobyčejné – takové, které změní životy a vydrží navždycky. A díky němu také Ari i Dante zjistí ty nejdůležitější pravdy o sobě samých a o tom, jakými lidmi by se chtěli stát. Krásně poetický příběh o dospívání a přátelství od uznávaného autora.

100 dní štěstí
Já vím, že budu hrozně moc brečet, ale myslím, že jsem konečně dozrála do velkých a silných příběhů, aniž bych se jich předem děsila. A na 100 dní štěstí se vážně moc těším. Už si vůbec nepamatuju, kde jsem na tuhle knihu narazila poprvé a řekla si, že ji vážně nutně potřebuju, ale rozhodně toho nelituju. Díky názvu této knihy dokonce přemýšlím o rozjetí vlastního projektu právě s názvem 100 dní štěstí, tak jsem zvědavá, jak se to nakonec vyvine.


Anotace: „Nejztracenější ze všech dní je ten, v němž jsme se nezasmáli.“ Nicolas de Chamfort
Hořce úsměvný román o lásce, chlapském přátelství, slunné Itálii a skvělé italské kuchyni. Budete plakat a budete se smát, jako byste sledovali skvělý film! Nemám žádnou zásluhu, pro kterou bych byl oficiálně vzpomínán. Abych ospravedlnil tu mramorovou desku. Desku, kolem které někdo projde a řekne: „Mrkni mi do Wikipedie, kdo byl tendleten Battistini!“ Nicméně mám ženu a dvě děti, které miluju, úžasné přátele, mužstvo kluků, kteří by za mě dali život. Dělal jsem chyby, další ještě udělám, ale taky jsem se zapojil. Taky jsem tu byl. Možná v koutku, nebyl jsem oslavenec, ale byl jsem tu. Jediné, čeho lituju, je, že jsem musel zjistit, že umírám, abych začal žít.

Samolepky
Ještě než ze mě opadla štědrovečerní euforie, jala jsem se objednat nějaké vánoční samolepky na e-bay. Vybrala jsem jich celkem za horentních 400 Kč a to nejenom se zimním motivem, ale taky třeba s kočičkama. No, přišlo toho opravdu hodně, takže vám tady udělám takovou menší fotoreportáž.












Uh, omlouvám se za některé rozmazané fotky. Už aby bylo jaro a slunko vydrželo na obloze o trošku dýl...




V nejbližší době mě tedy čeká hodně čtení (v únoru to zatím vypadá na 9 přečtených knížek!) a tvoření, lepení, malování a kreslení. Taky se neodvratně blížej moje narozeniny, což znamená další výlet. No, mám toho před sebou hodně a už se toho všeho nemůžu dočkat. A taky se o to všechno s váma podělím, takže vydržte na příjmu!

A co vy? Čtete, kreslíte, lepíte, malujete, tvoříte?

Krásné mrazivé pondělí!

Váš Andreják

sobota 17. února 2018

💗 Valentýn 2018 - Stezka korunami stromů Krkonoše

Ach, letos byla ta oslava Valentýna skvostná. Před chvílí jsme se naprosto vyřízení vrátili z Krkonoš. Jsme plní dojmů, nadšení, únavy a Kuba taky rýmy. Nechám ho jít si lehnout a já tady pro vás zatím sesmolím článek o něčem naprosto božím, co by si podle mě neměl nechat ujít vůbec nikdo.💗


A hned na začátek trochu uvedu na pravou míru, jak je to s tím naším slavením Valentýna. My ho totiž nijak extra neslavíme. Hned u zrodu našeho vztahu jsme se dohodli, že se místo obdarovávání prostě sbalíme a pojedeme na výlet. Už jsme takhle byli třeba v Kutné hoře nebo loni v Království železnic.

A letos jsme se rozhodli, že konečně prubneme tu slavnou Stezku korunami stromů.




Moc jsem si přála jet na tu, která stojí na Dolní Moravě, ale co si budem... Krkonoše jsou holt mnohem blíž, takže volba nakonec byla jasná. Od holek z práce jsem byla připravená na to, že to bude asi brutální masakr, co se lidí týče. V létě se na tuto atrakci stojí i několikahodinové fronty, takže jsem z toho byla celkem nervózní. Nakonec se volba jet sem v únoru hodně vyplatila. Nikde nebyla skoro ani noha, všude okolo nás ležel sníh, vítr nefoukal a my si to opravdu hodně užili.





Nakonec jsme se rozhodli nakombinovat jízdu vlakem a autobus do cílové stanice Janské lázně a odtud se vydat lesem na Hoffmanovy boudy. Cesta byla překrásná, potkali jsme jen pár lidí, svítilo nám k tomu sluníčko a užívali jsme si to ticho a klid okolo. Z kolonády to byly cca 3 kilometry, které jsme nakonec šli hodinu.








Celou tu cestu si furt říkáte, jak to tady někde může být schované? A pak se před vámi objeví to obrovské dřevěné monstrum a vy musíte jenom otevřít pusu a čumět. Fakt. Mám pocit, že takhle nějak jsem přesně vypadala já :D.




Vstupné pro dospělého je 220 Kč a za ty peníze to opravdu stojí. Pokud byste se chtěli cestou zpět svést tobogánem, připlatíte si 50 Kč. My jsme se nakonec rozhodli nechat si jízdu na jindy, protože jsme chtěli využít toho prostoru a pořádně si stezku projít a nafotit. Hodně návštěvníku se ale rádo svezlo a byla to docela sranda je pozorovat a poslouchat.

















Ke konci už nám začal trochu foukat vítr, takže byl nejvyšší čas slézt a jít se najíst. Z nostalgie jsme zamířili přímo do Hoffmanovy boudy, kde jsem jako malá párkrát byla a máme odtamtud se ségrou i několik fotek. Pamatuju si, že jsem se tam tenkrát seznámila s nějakou německou holčičkou, s kterou jsme si hodně povídaly. Ani jedna samozřejmě té druhé absolutně nerozuměla ani slovo, ale vůbec to ničemu nevadilo. Vyhrály jsme si i tak. Bohužel si z chaty vůbec nic nemapatuju. Když jsme vlezli dovnitř, nevrátila se mi ani jedna vzpomínka a stoprocentně bych řekla, že jsem tam poprvé. No nevadí, jídlo bylo výborné, popovídali jsme si s panem vrchním, který také pocházel z Hradce a vyrazili na cestu zpět do Janek a domů.

Taková krásná kamna tam měli <3

Dala jsem si klasicky svíčkovou ... nechápu to, ale dělám to skoro vždycky... přitom knedlíky nesnášim a doma by mě ani nenapadlo něco takového uvařit

A navrch horké maliny se zmrzlinou - po tom výkonu jsem si to zasloužila!

Hoffmanka :)

Teďka když si prohlížím ty nádherné fotky, tak jsem opravdu neskutečně vděčná za to, že s Kubou tolik cestujeme. Já vím, že hmotné dárky jsou taky krásné, máte památku na tu chvíli, ale ten pocit, zážitky a to všechno, co získáváte právě z cest, se ničím nahradit nedá. A já jsem fakt šťastná, že tohle všechno získávat můžu.

Krásný víkend vám všem a dejte mi vědět, jak jste slavili sv. Valentýna vy...

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...