A hned na začátek trochu uvedu na pravou míru, jak je to s tím naším slavením Valentýna. My ho totiž nijak extra neslavíme. Hned u zrodu našeho vztahu jsme se dohodli, že se místo obdarovávání prostě sbalíme a pojedeme na výlet. Už jsme takhle byli třeba v Kutné hoře nebo loni v Království železnic.
A letos jsme se rozhodli, že konečně prubneme tu slavnou Stezku korunami stromů.
Moc jsem si přála jet na tu, která stojí na Dolní Moravě, ale co si budem... Krkonoše jsou holt mnohem blíž, takže volba nakonec byla jasná. Od holek z práce jsem byla připravená na to, že to bude asi brutální masakr, co se lidí týče. V létě se na tuto atrakci stojí i několikahodinové fronty, takže jsem z toho byla celkem nervózní. Nakonec se volba jet sem v únoru hodně vyplatila. Nikde nebyla skoro ani noha, všude okolo nás ležel sníh, vítr nefoukal a my si to opravdu hodně užili.
Nakonec jsme se rozhodli nakombinovat jízdu vlakem a autobus do cílové stanice Janské lázně a odtud se vydat lesem na Hoffmanovy boudy. Cesta byla překrásná, potkali jsme jen pár lidí, svítilo nám k tomu sluníčko a užívali jsme si to ticho a klid okolo. Z kolonády to byly cca 3 kilometry, které jsme nakonec šli hodinu.
Celou tu cestu si furt říkáte, jak to tady někde může být schované? A pak se před vámi objeví to obrovské dřevěné monstrum a vy musíte jenom otevřít pusu a čumět. Fakt. Mám pocit, že takhle nějak jsem přesně vypadala já :D.
Vstupné pro dospělého je 220 Kč a za ty peníze to opravdu stojí. Pokud byste se chtěli cestou zpět svést tobogánem, připlatíte si 50 Kč. My jsme se nakonec rozhodli nechat si jízdu na jindy, protože jsme chtěli využít toho prostoru a pořádně si stezku projít a nafotit. Hodně návštěvníku se ale rádo svezlo a byla to docela sranda je pozorovat a poslouchat.
Ke konci už nám začal trochu foukat vítr, takže byl nejvyšší čas slézt a jít se najíst. Z nostalgie jsme zamířili přímo do Hoffmanovy boudy, kde jsem jako malá párkrát byla a máme odtamtud se ségrou i několik fotek. Pamatuju si, že jsem se tam tenkrát seznámila s nějakou německou holčičkou, s kterou jsme si hodně povídaly. Ani jedna samozřejmě té druhé absolutně nerozuměla ani slovo, ale vůbec to ničemu nevadilo. Vyhrály jsme si i tak. Bohužel si z chaty vůbec nic nemapatuju. Když jsme vlezli dovnitř, nevrátila se mi ani jedna vzpomínka a stoprocentně bych řekla, že jsem tam poprvé. No nevadí, jídlo bylo výborné, popovídali jsme si s panem vrchním, který také pocházel z Hradce a vyrazili na cestu zpět do Janek a domů.
Taková krásná kamna tam měli <3 |
Dala jsem si klasicky svíčkovou ... nechápu to, ale dělám to skoro vždycky... přitom knedlíky nesnášim a doma by mě ani nenapadlo něco takového uvařit |
A navrch horké maliny se zmrzlinou - po tom výkonu jsem si to zasloužila! |
Hoffmanka :) |
Teďka když si prohlížím ty nádherné fotky, tak jsem opravdu neskutečně vděčná za to, že s Kubou tolik cestujeme. Já vím, že hmotné dárky jsou taky krásné, máte památku na tu chvíli, ale ten pocit, zážitky a to všechno, co získáváte právě z cest, se ničím nahradit nedá. A já jsem fakt šťastná, že tohle všechno získávat můžu.
Krásný víkend vám všem a dejte mi vědět, jak jste slavili sv. Valentýna vy...
Váš Andreják
Krásné fotky a určitě krásný zážitek! My jsme s milým byli na Stezce korunami stromů v létě 2016 na Lipně a bylo to skvělé. Jen tedy se tam rojili mravenci (kterých se bojím) a jemu se točila hlava z výšky. Ale jinak to bylo vážně super! :D :)
OdpovědětVymazatDěkuju moc! Já jsem z toho byla úplně paf a už se nemůžu dočkat, až se mrkneme na tu Dolní Moravu. Lipno máme trochu víc z ruky, tak uvidíme, jestli se tam někdy taky dostaneme :)
VymazatKrásný článek, fotky a vy! Souhlasím, že dárečky jsou fajn a zážitky ješrě lepší. Mám taky muže cestovatele a dobrodruha. Právě jsme v Harrachově, včera kluci hráli snow rugby, tak jsme fandili. Mimo to jsem dostala bezva rukavice z Holandska. A tady vlastně magnetku na lednici - suvenýr z cesty. Jinak si rádi dáváme fotky a obrázky, který nám ty zážitky připomínají a zútulňují domov☺️
OdpovědětVymazatMari, moc ti děkuju za komentář. Mám hroznou radost, že sis našla cestu ke mně na blog :) Magnetku jsme si loni přivezli z Vietnamu a jinak si vozíme vždycky pár suvenýrů. Snažím se to ale nepřehánět, aby se to zbytečně doma nehromadilo, protože co pak s tím žejo! :D Hrozně se mi u tebe líbí, že cestuješ i s malým a nebojíš se toho. Taky bych to tak jednou ráda praktikovala :) Měj se krásně a plno cestovatelských zážitků ti přeju :*
Vymazat