Uklidním vás hned na začátku: je to furt a pořád stejný :D.
Bohužel....
Od teď by mělo prý začít to nejlepší období mého života. Nejenom proto, že trojka je moje nejoblíbenější číslo (jsem narozena 3.3., takže je mi to prostě souzeno), ale taky proto, že pro introverty platí prý pravidlo "čím vyšší věk, tím vyšší prožitek ze života". Asi na tom něco bude. Akorát nevím, jestli je to věkem nebo momentální životní situací, ale rozhodně je mi teďka nejlíp.
Narozdíl od svých vrstevnic ten věk moc neřeším. Ostatní jsou skoro v depresi, že je to strašný, jak jsou starý, já jsem za to naopak ráda. Už ode mě konečně nikdo neočekává, že se budu do němoty opíjet, že budu chodit na ty "super" párty, který mě nikdy nebavily, řešit drby a dělat všechny tyhle hovadiny mladšího věku :D. Neříkám, že to nebylo fajn, občas někam zajít, pokecat, dozvědět se něco novýho, ale narozdíl od ostatních holek mě to prostě nebavilo dělat každej den. Paradoxně se o to víc se mnou chtěly scházet a řešit svoje "problémy". Asi proto, že jsem je vždycky vyslechla. Nebo jsem se o to minimálně snažila.
Teďka teda konečně začíná ten život, ta svoboda :). Opět narozdíl od holek v mým věku řeším úplně jiný věci než ony. Pomalu se usazujou, začínaj budovat hnízda a množit se. Já řeším, kam pojedeme příště na výlet a dovolenou, jestli zajít do divadla na tohle nebo tamto, jakou knihu si přečíst, jak si užít den. Neříkám, že styl buduju domov je špatný. Jenom jsem ráda, že nejdu s proudem a až to přijde, tak to přijde. Člověk by předpokládal, že v tomhle věku už vás nikdo odsuzovat nebude, že nebude puberťácky pomlouvat, ale světe div se, není tomu tak :D. Řeknu vám, že nátlak okolí je tak vysokej, že má člověk kolikrát chuť vůbec dětí nemít a odjet na druhou stranu zeměkoule.
Tak trochu doufám, že tou trojkou na začátku se všechno uklidní. Že mě okolí nechá žít můj vlastní život a začne se pomalu starat o ten svůj. Už by taky bylo na čase! :) Přece jenom jsme už dospělí.
A jak vnímáte věk vy? Taky vám do života furt někdo kecá? :D
Krásný start víkendu!
Váš Andreják
Mě do života moc lidí nekecá, protože si do něj kecat nenechám. Žiju si taky podle sebe a začíná mi být pomalu i jedno, kdo si co myslí. Je to každýho život, tak ať ho žije tak jak chce, pokud tím neubližuje okolí.
OdpovědětVymazatTak to ti fakt závidim. Mně to života nejvíc kecá rodina, což mě fakt fascinuje :D nevim, jestli se nuděj nebo to se mnou opravdu myslej dobře, každopádně je to hodně napříjemný, tak snad daj brzo pokoj :)
VymazatI u mě se občas najde někdo, kdo si myslí, že mě zná líp než já sama sebe a snaží se mi říct, co je pro mě nejlepší a naopak. Možná mají někdy pravdu, ale je to o tom, přijít si na to kdyžtak sám. A máš tu krásné fotky! ;-)
OdpovědětVymazatMoc ti děkuju za pochvalu fotek :) dostala jsem k Vánocům Olympus, tak se fakt snažím :)
VymazatMně nejvíc do života kecá rodina, což je o to horší, protože ty prostě nejde jen tak ignorovat :D tak snad je to časem konečně omrzí :)
Andrejko, prvně musím říct, že jsi mě dost překvapila, že Ti je už 30...upřímně jsem myslela, že jsi jen cca o rok-dva starší, než já!:))
OdpovědětVymazatMám to úplně stejně, že s přibývajícím věkem jsem čím dál víc spokojená...nikdy v životě mě nebavilo chodit na párty a na VŠ na bakaláři se to ode mě tak nějak očekávalo..přesto jsem nikdy na žádnou nešla a tím pádem jsem si vysloužila nálepku "divná". To samý na Erasmu, tam to bylo fakt hodně.
Dřív jsem se s tím docela trápila, ale teď s přibývajícím věkem je mi to fakt jedno...dělám to, co mě baví: běhám, chodím do lesa, na výlety, do divadla, čtu...a neřeším, co si ostatní myslí.:)
Hodně mi taky pomohlo, že už nebydlím nikde na koleji, ale doma. Teď vždycky, když se plánuje ve škole nějaká párty, mám krásnou výmluvu, že bydlím 50km daleko.:D
Veru, děkuju za krásný dlouhý komentář :) Já se taky moc na 30 necejtim, spíš tak na těch 25 maximálně :D, takže díky za kompliment.
VymazatJinak s těma různejma párty atd. je pro mě nejhorší, když mě nechápou ani kamarádi. Cizí lidi jsou mi jedno, ale když tě do něčeho nutí tvoji nejbližší, tak jsem z toho kolikrát fakt zoufalá. Hrozně moc mi v blízkém okolí chybí nějaká ryba, která by mě pochopila. Bohužel ta moje se mi odstěhovala do Německa, takže si už jenom občas napíšeme na fb. Každopádně teďka si užívám to chození do lesa, plavat nebo bruslit sama a je to fakt úžasnej relax.
Jo a na VŠ se mi naštěstí povedlo taky bydlet 20 km od školy, takže tam jsem to celkem vychytala :D
Tak to všechno nejlepší, ač o tři týdny později :D Mně je 21 let a zatím věk nemam ani proč řešit, pořád je to pro mě vcelku málo a od života se mám co učit. Myslím si, že člověk by věk řešit nemohl, vždyť ve 30-ti ani 40-ti život nekončí, to nás čeká ještě spousta zábavy a nového. Já se i docela těším až mi bude 3O, budu se cítit trochu dospěleji (nebo aspoň myslím :D). a s tím kecáním do života. Když mi někdo kecá do života a vlastně mi tím i radí, tak v pohodě, ale když mi někdo kecá do života a poučuje mě až se vtírá, tak takové lidi posílám kamsi :D Jinak moc pěkný článek, hezky napsaný :)
OdpovědětVymazatInspiration by Linda
Moc děkuju za komentář i tvůj názor :)
VymazatKdyž si vzpomenu, jak jsem se chovala a cítila, když mi bylo 21, tak musím říct, že jsem se fakt necejtila nijak dospělá :D. Hodně to taky vidím v zápisech z deníku. Fakt se musim smát, když to po sobě teďka čtu :)).
Věk je jenom číslo a nejdůležitější je, jak se sám člověk cítí - znám tak strašně moc aktivních 45+ ale taky dost usedlých, otrávených a nudných 18+ :D
OdpovědětVymazatZápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M
Je to pravda! V bývalý práci jsem měla kolegyni, který už taky bylo cca 50 a říkala mi, že uvnitř se stále cítí na 18, akorát to tělo prostě stárne :) asi to mám nějak podobně :D
VymazatRodina, tak kecá nejvíc, a hlavně prarodiče :D Třicítku vnímám asi i pod tlakem okolí jako takového strašáka, jako hranici, kdy by měl mít člověk svůj život srovnaný (práce, bydlení, partner) a měl by začít plánovat to usazení a množení. Jenže v reálu vidím, že je to opravdu individuální a dnešních 30 už není takový hrozný věk, jak ho možná vnímali naši rodiče. Pro mě je to asi ještě příliš daleko, než abych mohla soudit. Bude mi 24 a ten mezník je teď pro mě 25, dál nevidím, tam za mě vidí prarodiče :D
OdpovědětVymazat