Novinky v mém životě - duben 2019

Duben 2019 se stal měsícem, který se mi vryje do paměti už asi navěky. Byl totiž hodně zlomový v našem budoucím společném životě s Kubou. Všichni už víte, o co jde, protože o tom melu pořád dokola - ano, koupili jsme společně dům. Ne jen tak ledajaký, ale přímo náš vysněný - roubenku na vesnici! A já tomu furt nemůžu uvěřit. Zatím jsme o tom sepsala dva články a ty si můžete přečíst tady a tady. Pomalu se zabydlujeme, zvykáme si, užívám si to a těšíme se na to, co bude dál...

Když mi ladí balicí papír s jarem! :) Tohle byl opožděný dárek od babičky k narozeninám :)

Jinak ale byl duben naprosto mrtvý měsíc, ale jakože naprosto. Nikde jsme pořádně nebyli, nic nezažili, nic jsem nepřečetla... A ve stejném duchu se zatím jeví i květen. Naháním hodiny v práci, abych tam mohla co nejdříve skončit a naplno se soustředila na stěhování. A tím, jak se strašně moc těším na to stěhování a zařizování bydlení, nejsem schopná fungovat normálně a užívat si třeba to krásné jaro. Jako jo, už se fakt těším, až to bude za námi a budeme přestěhovaní.

- Ale i tak, jsem si aspoň v dubnu stihla užít těch pár dní krásného jara. Škoda, že tohle období růstu, pučení a vzniku nového života je tak strašně krátké. Vůbec bych se nezlobila, kdyby jaro a podzim byly hlavními ročními obdobími a někde mezitím by bylo třeba 2 měsíce léto a měsíc zima.

Stihla jsem i boží snídani s Denčou <3 - tohle mi bude na chaloupce taky chybět, ale třeba se to aspoň naučím sama připravovat :)

- Zvládla jsem odeslat první životopisy na nová místa, s tím, že z jednoho se rovnou ozvali, čímž moje hledání nové práce skončilo. Za 14 dní mě čeká pohovor.

- Jako každý měsíc, tak i v dubnu proběhla klasická pizza.

Tyhle pravidelný posezení mi budou chybět...

- Vzhledem k blížícímu se stěhování jsem se vrhla na velkou čistku šatníku. Dokoupila jsem si basic a hlavně prodloužená tílka a plánuji si postupně v tomto duchu pořídit i trička jak s krátkým, tak dlouhým rukávem. Ráda bych, aby se můj šatník skládal převážně z černé, bílé, krémové, tmavě modré a béžové barvy. Hlavně už žádná trička s mega potiskama a nápisama, kterých jsem se teďka nejvíc zbavila. Veškeré vyřazené oblečení jsem darovala ségře, která si něco nechala a něco prodala dál. V podstatě to byl můj první velký nákup po cca 7 letech (v té době jsem dělala v sekáči a nakoupila si opravdu na několik let dopředu). Velkou radost mám hlavně z nových bot - objednala jsem si Vasky, což jsou české kožené boty. Myslela jsem si, že bude delší dobu trvat, než si na ně nohy zvyknou, že je budu muset pořádně prošlápnout a ono prd. Od prvního nošení mám nohy jak v bavlnce a určitě budu doobjednávat i další barvy a střihy. Můžete se vlastně podívat sami na vasky.cz, třeba tam taky objevíte nějaké, kterým vaše srdce neodolá.

Vyřadila jsem dvě plné IKEA tašky

První foto mých nových bot!

- V dubnu jsem opravdu málo četla. Neměla jsem moc čas, ani sílu, ale nakonec jsem zvládla aspoň 5 knih.

- Objednala jsem si nádherný koupelnový nábytek, který jsem nakonec musela zrušit, jelikož mi v tom e-shopu nebyli schopni přesunout datum odeslání. Kuba ale objevil ve Skalici truhláře, který prý dle jeho slov varábí nádherný nábytek, takže budeme mít asi nakonec nábytek z okolí našeho bydliště, z čehož mám mega radost. Ráda bych i nadále podporovala lokální výrobce a prodejce.

- Velikonoce jsme už strávili v novém! Zrovna probíhal svoz nebezpečného odpadu, takže jsme odvezli starou televizi, já vysavovala koupelnu, Kuba zasadil pažitku a díky Denče jsme zasadili i první strom! Poprvé s námi byl i Čenda, ochutnali jsme místní zmrzlinu a zašli si na velikonoční hody do hospody. Krásně nám rozkvetla zahrada a převezli jsme vánoční výzdobu. Jak jsou doma Vánoce, tak je to už definitivní :D

Čenda jel poprvé vlakem

A od tý doby by furt někam cestoval, asi bude po mně :D

Moje bačkory :D

To nádobí miluju!

Bude to vrba :)

Kuba si dal zelené pivo a já zelený čaj <3

- A ještě ten samý týden mě čekala poslední letošní dovolená v zahraničí - vypravila jsem se s kamarádkami do Budapešti. Město pro mě bylo celkem zklamáním, ale jsem rozhodně ráda, že jsem se tam konečně dostala. Článek o této výpravě si můžete přečíst zde.

Já ty hrníčky miluju!!!

A hned po příjezdu už odstartoval můj 14denní nonstop maraton v práci. Od té doby se vlastně nic moc extra v mém životě neděje a já se v těch kraťounkých chvilkách oddychu snažím alespoň trochu relaxovat. Ale stojí to za to, rozhodně! Už se těším, až vám budu psát články ze svého nového domova, budu objevovat okolí a všechno vám to tady budu moct povědět a ukázat.

Mějte fajn sobotu (i když trochu mrazivou) a příště se uvidíme zase u knižního článku :)

Váš Andreják

Ale zvládli jsme si s Kubou dát na čarodějnice modrou zmrzku!

A loučí se s vámi jako vždy Čenda :) a tentokrát i s Kubou :D