Cestou necestou Šilinkovým Dolem

Každý z nás se pravděpodobně aspoň jednou za život nechal ovlivnit nějakou reklamou. Ať už šlo o nějaký zázračný čisticí prostředek, krém na vrásky nebo hubnoucí tabletky. Kamarádka si takhle jednou random objednala plavky na základě reklamy, která na ní vyskočila na nějakém webu. A lepší plavky prý nikdy neměla, takže ne vždy jde o úplné fiasko. Co se týče doporučení na výlet nedaleko Chrudimi z portálu iDnes.cz, zatím verdikt nemám. Pravda, výlet to byl opravdu prazvláštní, ale že by byl úplně špatný se taky říct nedá.

Původně jsme tento víkend nikam jet neměli, ale znáte to... Najednou vidíte tu krásnou předpověď počasí a říkáte si, že by byla fakt škoda den promarnit úklidem. Přesně ten jsme totiž na sobotu měli už dlouho naplánovaný :D. Ale pak Kuba objevil již zmiňovaný článek, slovo dalo slovo a my jsme vyrazili.

První zádrhel přišel už v Pardubicích, kdy se nám podařilo přejet zastávku. Naštěstí jsme stihli vlak zpět na Hradec, takže jsme se s ním tu jednu zastávku popovezli. I když jsme chvilku poté zjistili, že skoro zbytečně. Směrem na Poličku se totiž rozhodlo vydat i 25 německých důchodců, kteří zabrali většinu vlaku a my jsme si díky tomu užili jízdu hodnou konkurence Indické národní železnici. Pravda, Indové jsou na tom asi líp, ti aspoň ve vlaku nemají okna, takže můžou za jízdy dýchat (jak trefně poznamenala jedna spolucestující). No řeknu vám, že takhle nalepená na dveře, že jsem při jejich otevření doslova vypadla, jsem ještě nejela :D. Kuba mi při tom úžasném tulení ještě rozerval silonky, takže v tu chvíli pravděpodobně už kulminoval můj stupeň nasrání.

A to bylo teprve devět ráno.

V místě začátku trasy Krouna - Předhradí nás z vlaku vypadlo asi deset (a všichni samozřejmě šli tu samou trasu po červené), což pro nás milovníky davového šílenství bylo opravdu to pravé ořechové. Dav se ale naštěstí po chvíli rozptýlil a když mi to došlo a pořádně se rozhlédla kolem sebe, vzala jsem celý výlet na milost.

Protože ta příroda prostě dělá divy. A že v okolí řeky Krounky o ni opravdu nouze není.

Lamičky jsme teda úplně nečekali :D

A ta značka? :D

Šli jsme vesnicí, loukou, polem, lesem, brodili se přes potok, lezli po skalách, prošli několika dětskými tábory, nasvačili se v přírodě a já si na závěr zkusila svoji první alespoň nultou ferratu. Znamenalo to pouze to, že jsem vylezla pár žebříků a držela se řetězového lana :D, ale i to se počítá!

Kuba připravil výbornou svačinu

Najdi Kubíka

Závěr tohoto výletu plného adrenalinu byl taky trošku zklámání, protože z Předhradí v sobotu prostě žádný autobus nejede a na vlak musíte jít cca 3 km po silnici. A když vám na konci toho všeho řekne strojvedoucí, že dokonce ani vlak na týhle stanici nestaví, že si musíte počkat do neděle, tak chcete už jenom v klidu umřít :D. No naštěstí si z nás pán jenom pěkně vystřelil a my si totálně vyřízený hrcli na jedinou volnou čtyřsedačku a vesele vyrazili zpět směr Hradec.

A teď mi řekněte, vyplatilo se touto reklamou nechat inspirovat? :D

Já ani teď na konci tohoto článku prostě nevím. Velké plus určitě bylo to, že jsme neutratili za celý den ani korunu, protože při tom zběsilém tempu jsme neměli ani nárok se někde zastavit na pivo, nedejbože na oběd. Další plus bylo určitě krásné počasí. My jsme takhle do rozkvetlý přírody jeli asi poprvé (což vůbec nechápu, jak je možný) a taky jsme si to náležitě užili. Co taky musím zmínit je to, že jsme si původní trasu, o které se článek zmiňoval, docela zkrátili.
A tak jsme se rozhodli dát tomu ještě jednu šanci a během příštího měsíce pokračovat po červené z Předhradí do Košumberku.

No uvidíme, co za další srandy si pro nás tahle trasa přichystá.

Já vám přeji klidný start nového týdne a klidně dejte vědět, jestli jste si někdy taky zažili podobný "boží" výlet :D

Váš Andreják