Září 2019 - měsíc plný změn 😳

Když jsem před více než 30 dny vstupovala do nového měsíce, vůbec jsem netušila, co mě čeká a že se zrovna tenhle první podzimní měsíc stane tak trochu přelomovým. Pro mě, jako pro člověka, který rád plánuje a je předem připraven, to byl trochu zásah do komfortní zóny. Pro veškeré změny jsem se ale rozhodla vědomě sama, takže jsem se s novou situací vypořádala celkem rychle. Konečně jsem zase začala víc číst, cestovat a celkově si užívat život na vesnici, na který jsem se tak těšila. Objednala jsem první dárky k Vánocům, sešla se po delší době s kamarády a užívala zbytky letního počasí.

Byl to opravdu vydatný měsíc, tak se pojďte spolu se mnou mrknout, co jsem všechno stihla a o jakých změnách to vlastně mluvím.

- Začátek září přinesl babí léto, a tak jsme toho využili a udělali si s Kubou minidovolenou. Hned 1.9. - poslední prázdninový den - jsme vyrazili do Malých Svatoňovic a na rozhlednu Žaltman. Byl to úžasný den, plný nostalgie a vzpomínání na letošní léto. Myslím, že jsme prázdniny uzavřeli opravdu s grácií a na tento výlet zase nějakou dobu budu vzpomínat.

- 3.9. jsme v cestování pokračovali a vydali se do Hronova. Tenhle výlet byl vyloženě odpočinkový - podívali jsme se na rodný dům Aloise Jiráska, prošli si park a náměstí a dobře se najedli. Článek o těchto dvou výletech ze začátku září najdete kdyžtak tady.

- Ihned po výletování mě čekala v práci inventura, které jsem se hodně děsila. Skoro všechny inventury, co jsem zatím zažila, nebyly nic moc, takže ten děs byl celkem oprávněný. Ale toto? To byla normálně procházka růžovým sadem! Krásně to odsejpalo, v klidu jsme si pípaly, dělaly pravidelné pauzy, dostaly občerstvení a všechno to stihly o celý jeden den dřív, než bylo vůbec plánováno! Bych si klidně tu inventuru dávala častěji :D.

A cestou domů z inventury jsem i stihla závody balónů, které zrovna probíhaly!

- A pak následovalo zaučování na nové pozici v práci. Trochu jsem koukala jak péro z gauče, protože jsem nakonec dělala úplně jinou práci, než kterou jsem si myslela, že dělat budu :D. Holt se nakonec uvolnil ještě "lepší flek", než bylo původně v plánu. No, naštěstí jsem včas zjistila, že je to něco, co opravdu dělat nechci a mohla odejít. Mám sama se sebou úplně jiné plány.

Občas byl po práci čas i na kafe

Moje tabule s Kubovým dodatkem :D

Od Kuby

- Během práce jsem ale rozjela i něco bokem, takže jsem třeba získala zakázku na nafocení své nejoblíbenější kavárny v Hradci, pozvání na víkendový bloggerský trip a jednu spolupráci na úplně boží věci z korku, na které jsem shodou okolností koukala na jednom konkurenčním e-shopu. Pořád nějak nechápu, že se to děje, ale děje se to a já z toho mám obrovskou radost! Výrobky z korku najdete na www.ecokorek.cz, o presstripu čekejte článek brzy, ale můžu vám prozradit, že jsem byla objevovat své milované Broumovsko díky www.broumovsko.cz a mé fotky kavárny se snad brzy objeví na webu kavárny www.salieri.cz či jejích sociálních sítích.

Z focení v HK

Naše krásné opravené muzeum v Hradci

Z focení ecokorku :)

- Konečně jsem se podívala do Vily Čerych u nás ve Skalici. I když to bylo zrovna v pátek a já sotva mlela po náročném týdnu v práci, tak mě ta stavba naprosto dostala a už se nemůžu dočkat, až se tam vypravíme na vánoční trhy 🎄

- 14. září jsme vyjeli na další výlet a tentokrát konečně splnili první bod z mého letošního Travel Wishlistu - jeli jsme na Pecku. Cesta byla celkem horor, protože je to zrovna na trati, kde jsou 2 výluky a jako bonus se do toho konalo vinobraní a dny Marianne, ale přežili jsme a v lese pak vlastně nikoho nepotkali. To byla ta nejkrásnější odměna 👌 Jednalo se o poslední výlet léta 2019 a článek z něj najdete zde.

- Konečně jsem zase začala číst. Tenhle dvouměsíční útlum, co mám za sebou, byl fakt strašnej a doufám, že se už nebude opakovat. Sice jsem v září nakonec přečetla i tak jen dvě knihy, ale i tak je to velký pokrok. Na říjen mám v plánu přečíst knih alespoň pět, tak snad se zadaří, zatím jsem u druhé.

Touto fotkou jsem se zúčastnila výzvy Září s knihou na Instagramu :)

- Oslavila jsem svátek, dostala plno nádherných dárků a objevila další krásnou kavárnu v Hradci! Jako vždy jsem dostala haldy krásných knih, ale i něco navíc, a tak přemýšlím o tom sepsat článek zvlášť.

Kuba sbírá jablka :D

- Kuba hodně chodil na houby a zkoušel naložit utopence. Myslím, že úspěšně. Utopenci byli výborný a hub máme na celý rok.

- Zašla jsem si po delší době ke své kadeřnici v Hradci a kromě barvy se nechala i ostříhat. Neuvěřitelný pocit lehké hlavy teďka mám a absolutně toho nelituji. Myslela jsem si, že se mi s dlouhými vlasy bude těžko loučit, ale zatím nebyl den, kdy bych si nadávala, jakou hloupost jsem to udělala. Přece jenom vlasy zase dorostou a teďka potřebujou trochu oddych a úlevu.

- Na sv. Václava jsme se vypravili na výlet do Teplických skal. Byla to součást dárku od Kuby a já byla naprosto nadšená. Překvapilo mě, že jsme nepotkali ani moc lidí a pokud byste chtěli vidět více fotek, tak článek najdete tady.

- Přijela se na mě podívat babička a přivezla mi haldy chalupářských nezbytností! 

Do téhle krabičky jsem si nakonec dala čaje :)

Do toho košíku vepředu jsme vždycky sbírali na chalupě třešně

Než jsem stihla tento článek dopsat, říjen se už celkem slušně rozběhl a já mám sama ze sebe radost, že se mi daří plnit si svá předsevzetí, která jsem si na tento měsíc dala. Chtěla jsem hlavně číst a cestovat. Knihy mám přečtené už skoro dvě a byla na jednom menším a jednom víkendovém výletě. Za mě tedy spokojenost! Uvidíme, co říjen přinese dalšího, ale už teďka můžu s klidným svědomím říct, že zklamaná určitě nebudu.

Krásný zbytek upršeného úterý vám všem a hlavně hodně zdraví do přicházejícího podzimu.

Váš Andreják

A loučí se s vámi i Čenda! :)

🕮 Co jsem přečetla v srpnu a září 2019? 🕮

Odpovím vám rovnou - nic moc... A proto jsem se rozhodla spojit dva měsíce do jednoho shrnujícího článku. Měla jsem teďka období, kdy jsem po knize šáhla jen ve výjimečných případech a bez okolků vám přiznám, že tohle už zažít víckrát nechci. Nejenom, že jsem měla pocit, kdy naprosto zřetelně slyším, jak moje mozkové buňky naříkají a pomalou smrtí odumírají, ale také jsem se vnitřně cítila neúplná. Část mě prostě najednou byla fuč a já vůbec nebyla ve své kůži. Tato absence čtení byla způsobený naprosto tristním nedostatkem času a slibuji vám i sobě, že se budu snažit, abych se do těchto situací dostávala co nejméně a nebo pouze v případě, kdy ten čas vyhrazený na četbu věnuji opravdu něčemu smysluplnému. Co se stalo, stalo se, čas už nevrátíme a já jsem vlastně ráda, že jsem si touto zkouškou mohla projít a zjistit tak, co pro mě je a není důležité.

Tak, dost bylo slov na úvod, kterých jsem nakonec napsala více, než jsem původně zamýšlela, a jdeme k tomu samotnému shrnutí. Celkem jsem za poslední dva měsíce přečetla 3 knihy. Jednu v srpnu v rámci společného čtení s Marge a dvě v září v rámci ozdravy duše. 

Celkem to dalo 852 stran. Ve dvou případech jsem byla mile překvapena, v jednom velmi zklamaná. Vystřídala jsem více žánrů, doplnila si knižní výzvu na databázi knih a co přesně mi sedlo nebo nesedlo se dozvíte za chvilku. Tak jdeme na to!

Počátek

Tato kniha s překrásnou obálkou mi už delší dobu ležela doma. Je to jeden z těch mých super úlovků z LK ze sekce YA a já jsem moc ráda, že jsme se spolu s Marge konečně dostaly k jejímu přečtení. Kniha totiž zpracovává velice zajímavé téma a to vytvoření nesmrtelného člověka. Pro mě jako pro nečtenáře tohoto žánru (YA dystopie) to byla celkem výzva a musím říct, že jsem s výsledkem více než spokojená.

Moc se mi líbilo, jak bylo téma uchopeno a to hlavně díky tomu, že byl příběh vyprávěn právě z pohledu dospívající dívky - té dívky, která je vyvolenou, nesmrtelnou a nesoucí na svých bedrech celou budoucnost lidstva. Krásně byl popsán psychologický vývoj hlavní hrdinky i postav kolem ní, její "prozření" a lidskost. To, že i když si byla vědoma důležitosti svého poslání, měla i normální city jako každý druhý puberťák. 

Škoda jen, že já jsem se kvůli nedostatku času crcala se čtením celý měsíc, což mi bohužel příběh zbytečně rozkouskovalo a nedokázala jsem se kolikrát vrátit zpět do napínavých scén. To je ale můj boj, protože si myslím, že jinak kniha byla napsána opravdu čtivě a nesla si i nějaké to poselství. Za mě rozhodně doporučení pro danou věkovou kategorii, pro kterou je kniha určena.

Tiché roky

A pak jsem se s velkým nadšením pustila do novinky Aleny Mornštajnové. S její opěvovanou Hanou jsem nebyla moc spokojená, ale rozhodla jsem se na spisovatelku nezanevřít a dát jí šanci knihou, zabývající se úplně jiným tématem. Myslela jsem si totiž, že se mi nelíbilo pouze to, jakým způsobem byla Hana zpracovaná. Po pár stránkách Tichých roků jsem ale zjistila, že pes je zakopán někde jinde.

Absolutně vůbec mi totiž nesedí styl psaní autorky. Oceňuji, že p. Mornštajnová píše opravdu čtivě, takže stránky ubíhají jedna za druhou (díkybohu!), ale celý ten její styl vyprávění je tak plytký a povrchní, že nemáte skoro ani šanci se s postavami sžít a vnitřně s nimi jejich osudy prožít. Stejně jako u Hany mi bylo úplně jedno, jak to s postavami dopadne, nenašla jsem si k nim po celou dobu četby cestu a jenom se rychle letem světem dozvídala nové a nové (a hlavně kolikrát fakt nepodstatné) informace z jejich životů. 

Velkým mínusem Tichých roků je také extrémní nesympatičnost hlavních postav příběhu. Člověk místo toho, aby jim fandil, se jen modlil, ať je konec a nějak to dopadne. Je jedno jak. Nevím, jestli jsem už náročnější čtenář, který potřebuje více zabřednout do děje, vyžívá se v dialozích a nějakém tom poselství příběhu, ale tenhle počin neobsahoval nic z toho. Shrnula bych to asi jako nemastné neslané, nenadchne, ani neurazí. Bohužel, s Alenou Mornštajnovou jsem tímto asi skončila a víc toho od ní číst nebudu.

Nebát se přát si

Po tom celkem slušném zklamání jsem se rozhodla otevřít knihu, od které jsem vůbec nic neočekávala. Sáhla jsem proto po Blance Milfaitové - marmeládové královně - a jejím třetím počinu, který je o hledání štěstí. 

Kniha je rozdělena do kraťoučkých kapitol, které popisují různé příhody z autorčiného života. Často mi připomínaly Továrnu na sny od Anie, protože byly z velké části sepsány z cest a týkaly se jak vtipných, tak neradostných událostí spojených právě s kočovným životem a vypořádání se s pozdějším usazením. A musím říct, že jsem byla s výsledkem opravdu spokojená. Dokonce se přiznám, že určité pasáže se mě dotkly mnohem víc, než jsem vůbec čekala, a kolikrát jsem se u čtení rozplakala.

Tím, že člověk nic moc neočekával, tak se tak nějak smířil i s občasným klišé, které tento žánr knih doprovází. Ve výsledku jsem si ale u četby odpočinula, něco nového si odnesla, pobavila se a za 59 Kč určitě můžu doporučit dál.

Na říjen mám, co se týče čtení, velké plány. Čeká mě také nějaké cestování, návštěvy u nás na vsi a plno dalších aktivit, ale doufám, že tentokrát se mi mezi to všechno podaří četba propašovat. I v říjnu chceme číst společně s Marge v rámci naší výzvy, ráda bych si přečetla nějakou poezii a mé skromné přání je dát alespoň 5 knih.

Tak uvidíme za měsíc, jak se mi ta přání podařilo zrealizovat. A co vaše září a celkově čtení v létě? Stíhali jste nebo jste dopadli jako já? Dejte vědět!

Váš Andreják

Teplické skály poprvé 🌄

Jak jsme skoro celé léto nikde necestovali, tak jsme si to vynahradili během září. Odstartovali jsme to hnedka 1. září, stihli navštívit 4 místa a zakončili to svátečně 28. září právě premiérou s Teplickými skálami. A dostalo nás to tam natolik, že vážně přemýšlíme o tom, pořídit si roční permici.

Každý rok k svátku dostávám nějaký zážitkový dárek. Většinou to vyjde tak, že jsme tou dobou na dovolené, takže jsem takhle slavila svátek loni v Gruzii, předloni v jižních Čechách, rok 2016 patřil oslavě na Samosu a v 2015 jsem sváteční den strávila na Dni železnice v Hradci. Letošek se celý tak nějak vymyká zaběhlým zvykům, takže jsme zrovna na žádné dovolené nebyli, ale i tak jsme se vypravili na výlet. A Teplické skály byly vážně trefa do černého.

Jejich výhodou je to, že nejsou tak profláklé jako Adršpach, ale svoji nádherou  dosahují stejných hodnot. Nečekáte tu dlouhé fronty, nemačkáte se s davy turistů a za 100 Kč si užijete celý den v krásách, které vytvořila sama příroda.

My jsme se rozhodli jít úplně mimo hlavní trasu, takže nejhlavnější bod - Skalní město - jsme úplně minuli. Mrzet mě to ale nemusí, protože jsme si díky tomu užili klid a mě samotné Skalní město čeká teď o víkendu díky presstripu. Mohli jsme si tak užít ničím nerušené toulání přírodou a neomezené focení bez čekání na to, než na nás zrovna dojde řada.

Odpoledne se trochu vybralo počasí, takže jsme si užili i chvilku sluníčko. Slunečné počasí ale naštěstí i tak nevytáhlo lidi do přírody, čímž jsme si nerušené toulání podzimem mohli vychutnávat i cestou zpět na vlak.

Nikam jsme se nehnali, nešli jsme za nějakým cílem, v klidu se najedli a přesně takové výlety mám nejradši. Jen si užít ten daný okamžik s člověkem, který je vám nejblíž. Ani nevíte, jak já se na tohle těšila!

Včera jsem v klidných výpravách pokračovala, protože začal ten nejkrásnější měsíc roku a já se rozhodla si ho užít na maximum. Vychutnat si jak krásné slunečné dny, tak ty propršené, které člověk stráví doma v peřinách s knížkou. Myslím, že mám celkem dobře našlápnuto.

Krásný začátek října a vychutnejte si pořádnými doušky letošní nádherný podzim ❤

Váš Andreják