Moje tragické (ne)čtení v únoru

V lednu jsem měla celkem slušně našlápnuto na pěkně pročtený rok. Fakt jsem ze sebe měla radost a doufala jsem, že v tempu minima pěti knih za měsíc budu pokračovat i v průběhu dalších dní, týdnů... V únoru jsem ale trávila mnoho času v práci a večer už jsem neměla sílu skoro ani dojít do koupelny, natož číst. 

Tento měsíc proto dopadl celkem tragicky - přečetla jsem 2 knihy, což dělá 584 stran. 

Už v únoru jsem nedokázala soustředit myšlenky, rozbíhaly se všude kolem a v březnu to pravděpodobně vyvrcholilo. Souvisí s tím i to, že jsem nebyla schopna sepsat ani jeden článek a dokonce jsem přemýšlela, že po delší době spojím dva měsíce s přečtenými knihami do jednoho článku. Nakonec jsem ale využila toho, že se s menším počtem knih můžu více rozepsat, takže únorový článek je nakonec tady!

Švadlena

První přečtenou únorovou knihou se stala Švadlena, kterou jsem si pořídila v LK. Tenkrát mě zaujalo propojení období, v němž se příběh odehrává, a módy. Anotace moc neprozrazovala. Hlavní hrdinka se po letech vrací do rodného městečka, z kterého ji obyvatelé kdysi vyhnali. Proč se tak stalo, čtenář předem neví a celý příběh nejen švadleny, ale právě i samotného města, se postupně odkrývá. 

Musím říct, že celá kniha byla napsaná tak zvláštně mrazivým stylem. Příběh se ze začátku tváří jako milé čtení o malém městečku, ale jak postupně obyvatele městečka poznáváte, tím je to celé děsivější. Čekáte, kdy se co zvrhne a stane se nějakej prů*er. Autorka má skvělý dar nadávkovat vám zvraty v okamžicích, kdy to absolutně nečekáte a na čtenáře to má potom doslova wow emoční efekt. A samotné odhalení toho, proč byla hlavní hrdinka vyhnaná? To mě bolelo hodně.

Kniha měla být o pomstě a ač já moc nevyhledávám násilná témata, thrillery nebo i jen detektivky, tohle mi sedlo hodně. Bylo to asi pravděpodobně i jazykovými prostředky. Autorka se třeba nebála užití sprostých slov, ale nijak to s nimi nepřeháněla. Tam, kde měly být, tam byly, ačkoliv jste to třeba v tu chvíli vůbec nečekali. Mnohokrát sklouzávala k naturalismu. Dále popisem různých duševních chorob obyvatel městečka, tragikomicky a satiricky vygradovanými situacemi nebo až ledově klidným popisem různých způsobů smrti... ale to bych už asi spoilerovala. 

Dle komentářů na cbdb.cz kniha asi málokomu sedne a řekla bych, že je určena spíše pro náročnejší z nás, někomu, kdo dokáže hledat mezi řádky a na čtení se musí soustředit. Čtenářům přijde divná, což ona opravdu je, to nepopírám. Pokud vám divnostyl knih, o kterých nevíte, co si vlastně myslet, sedí, myslím, že nebudete zklamaní. Knižní předloha posloužila i k natočení filmu. Ten jsem neviděla, ale slyšela jsem na něj chválu, takže asi tuším, co budu během karantény dělat.

Nalezení ztracené Marty

A pak jsem hnedka sáhla po další knize ze šuplíku - superdivné (v dobrém slova smyslu) a pořízené v LK. Nalezení ztracené Marty jsme s Marge četly v rámci našeho společného čtení a žánrově spadá částečně do magického realismu. Já mám magický realismus moc ráda, miluju to prolínání reálného světa a fantazie a v tomto případě jsem dostala přesně to, co jsem chtěla.

16letá Marta Ztracená pracuje ve ztrátách a nálezech na nádraží v Liverpoolu a celý život se snaží zjistit, kdo vlastně je. Jako batole se jí ujala Matka, náboženská fanatička, která Martu v podstatě týrá. Marta nikdy nemohla opustit areál nádraží, nikdy nebyla ve škole nebo u lékaře... Matka jednoho dne nečekaně zemře a tím se začne roztáčet zběsilý, ale milý příběh o hledání identity velice naivní a nezkušené Marty.

Příběh jako takový byla potěcha pro mou duši. Moc se mi líbilo prolínání více tématických linek, kdy se jedna z nich týkala třeba i Beatles. Co mě ale vytáčela k nepříčetnosti bylo naprosté nadužívání oslovení ve stylu "princezničko, královničko, drahoušku". Skoro na každé straně se nějaké takové oslovení objevilo, takže jsem se na to o to víc soustředila a ke konci ve mě vyvolávalo téměř Pavlovův reflex :D

Jinak knihu hodnotím velice kladně. Nakladatelství Jota je dlouhodobě jedním z mých nejoblíbenějších a jsem ráda, že ani v tomto případě nezklamalo. Závěr knihy byl pro mě velice dojemný a na příběh budu asi ještě delší dobu po dočtení myslet. K sehnání je kdyžtak v LK za pár korun :)

Ačkoliv je moje mysl momentálně zaměstnaná úplně jinými věcmi a zvyká si na nový způsob života, doufám, že si to brzy sedne a já se opět rozečtu. Knihy mi moc chybí, ale asi nemám v současné situaci potřebu prožívat jiný život plný bizáru, protože i ten můj je teďka jak vystřižený z nějakého sci-fi. Je to zvláštní žít to, o čem jsme dosud jen četli, že? A pro nás čtenáře je to asi o to horší, protože "tušíme", jak to většinou končí. Já pevně doufám, že se tyto černé scénáře nenaplní a nakonec to všechno dopadne třeba jako v Harrym. Bude líp!

Mějte se nejlíp, jak dovedete. Hodně čtěte. Zaměstnávejte mysl čímkoliv, co pro vás má smysl. A buďte zdraví!

Váš Andreják