🏯 Việt Nam 2017 - proč, co, jak, s kým 🏯

🏯 Hohohoooo, už je to tady! Dneska startujeme sérii článků o mém tripu do Vietnamu. Tak trochu doufám, že to nedopadne stejně jako s článkama o Peru a Bolívii, které mám ještě stále rozepsané v konceptech a nejsem schopná je dopsat (ostuda, já vím). Pokud by vás ale zajímalo aspoň to, co jsem dopsat stihla, tak to najdete tady, tady, tady a tady.

Dneska začneme takovýma těma základníma věcma. Tím, co je potřeba zařídit před odletem, co jsem s sebou vezla, kde jsem kupovala letenky, co mě překvapilo a co mě naštvalo :D. A taky vám samozřejmě ukážu už nějaké fotky, protože to samozřejmě zajímá lidi úplně nejvíc. Další články už budou přímo o těch konkrétních místech, která jsme navštívili :)

Tak jo, jdeme na to, ať to zbytečně neokecávám. Pěknou zábavu přeju a snad vám i dobře poslouží nějaké informace.

- Do Vietnamu jsme se vydali ve třech a musím říct, že to byl ideální počet. Hotely naprosto běžně nabízely 3lůžkové pokoje, s jízdenkama jsme taky neměli problém a pro mě bylo i parádní, že když jsem potřebovala dopsat deník, udělat větší hygienu nebo prostě jen být chvíli sama, vyslala jsem kluky spolu ven :D

- Cestovali jsme celkem tři týdny, v době od 13.4. - 5.5.. Vyšlo to parádně na plno svátků, takže kluci si v práci brali jen 14 dní dovolený (což je fakt pecka). Plno lidí to bere od severu k jihu. My jsme dojeli od severu jen do centrálního Vietnamu a zpět a myslím, že i tak jsme toho viděli celkem dost. Záleží prostě na člověku. Já jak moc nemusím obrovský vedra, tak se děsim, co by mě na tom jihu čekalo (včetně hmyzu, kterej úplně nenávidim :D).

Naše trasa teda vypadala Hanoj-Ha Long-Lao Cai (Bac Ha, Sa Pa)-Ninh Binh (Trang An, Bich Dong)-Da Nang (Hoi An, An Bang)-Hanoj.

- Letenky jsme kupovali přes www.letuska.cz, kde jsem vždycky našla to nejlepší jak cenově, tak na přestupy. Zpáteční letenka vyšla na 14 024 Kč s Turkish Airlines, takže přestup v Istanbulu. Turkish má super servis (jídlo naprosto boží!), ale tím, že letenky jsou hodně levné, tak s vámi popravdě poletí cokoliv (s náma zpátky letěl na palubě dokonce i pes). Chce to mít trochu obrněné nervy (opravdu obdivuju letušky), ale dá se to.

Letiště v Istanbulu :) dalo se tu krásně spát :)

- Špatnou zprávu mám pro cestující, kterým bývá špatně v dopravních prostředcích, protože tímhle směrem to prostě úplně neuvěřitelně hází. Turbulence jsme měli jak cestou tam, tak cestou zpátky (zpátky jsme dokonce letěli nějakou mega bouřkou), takže se furt natřásáte jak řízky na Vánoce. Cestou tam zvracela půlka letadla, cestou zpět už to bylo lepší, to jsme skoro všechno prospali. Let z/do Istanbulu do/z Hanoje trvá cca 9-11 hodin. Další cca 2 hodiny strávíte v letadle do/z Prahy.

- POZOR! Turkish to dělají tak, že ve Vietnamu to berou rovnou i do Saigonu (Ho Chi Minhovo město), takže pokud letíte z Istanbulu do Saigonu, tak si dáte nejdřív mezipřistání v Hanoji. To samé zpět, pokud letíte z Hanoje do Istanbulu, tak si dáte mezipřistání v Saigonu. Plno lidí to proto dělá tak, že přilítne do Hanoje a odlítá pak z Ho Chi Minha.

- Před cestou jsme tentokrát nezařizovali skoro nic kromě výměny peněz, zajištění pojištění a samozřejmě víz (doporučuji weby www.vietnamista.cz a www.severni-vietnam.cz, kde se dozvíte plno důležitejch informací včetně toho, kde zařídit zvací dopis :). Na osobu jsme pro jistotu vezli 1000 amerických dolarů, ale nakonec jsme mám pocit ani všechno neutratili. Pozor na bankomaty ve Vietnamu, některé vám dají pouze maximálně cca 3000 Kč, takže musíte dělat víc výběrů, což se fakt nevyplatí. Platí se dongama a kurz je 1 000 dongů = 1,111 Kč. V okamžiku se z vás proto stává milionář. Díky kurzu je hodně jednoduché přepočítávání peněz, akorát tam prostě máte o pár nul víc :D

Kuba milionář :D

- V podstatě se vyplatí jet hodně nalehko, jelikož je ve Vietnamu všechno tak levný, že si věci můžete dokoupit. Já jsem nakonec vezla asi 2 tílka, 3 trička, 2 kraťasy a i tak mi přišlo, že toho táhnu zbytečně moc. Nakonec jsme nevyužili ani spacák, což původně bylo v plánu. No vlastně i tu krosnu samotnou jsem si tam mohla koupit :D. Kšiltovku tu seženete třeba za 50 Kč, batoh za 500 Kč. Čerstvé freshe nebo smoothies seženete i za 30 Kč, což si u nás ani nedokážu představit. Bagetu Bánh mi za dvacku, polívku Pho Bo za třicet atd. Tohle jsou teda ale ceny z ulice. V restauracích jsou ceny vyšší, pití za pade, jídlo za stovku i výš.

- Překvapilo mě, že ve Vietnamu se asi vůbec nesolí. Všechno dochucují bylinkama, chili, česnekem. Dokonce ani u stolu v restauraci jsme kolikrát nenašli klasickou solničku a pepřenku. Taky do všeho cpou koriandr, což vám za chvíli začne lézt krkem (já už jsem to pak nemohla ani cejtit). Jí se klasicky hůlkama (ano i polívka Pho Bo nebo Bun Cha) a zaručuju vám, že během chvilky to budete dávat levou zadní. Rozhodně doporučuju ochutnat i jejich čaj a kafe. Já byla nadšená. POZOR! V Hanoji jsme bohužel narazili i na pečené psy. Sice je tu plno lidí chová stejně jako u nás jako domácí mazlíčky, ale stejně se tu prostě dál jedí.

Výbornej čajíček :)

- Ubytovávali jsme se klasicky přes booking.com. Bylo to nejrychlejší, výhodný a spolehlivý. Bydleli jsme v hotelech, guesthousech a homestayích a nikde se nám nestalo, že by byla plíseň, špína, nebo neochotný personál. Trochu horší to tady je s angličtinou, protože opravdu ani v luxusním hotelu kousek od naprosto turistickýho centra nemusí nikdo umět ani slovo anglicky. Nohama a rukama se ale domluvíte v pohodě :D. No a nebo to zkuste česky. Klukům se podařilo jet autobusem s řidičem, který se narodil v Čechách, takže si i pokecali :D.

- V obchodech skoro nikde neuvidíte na potravinách cenovky, prostě jenom pak čekáte, co na vás vypadne při placení. Otázka How much? je sice super, ale pravděpodobně se stejně pořádnou cenu nedozvíte. V obchodech se suvenýry se často dá smlouvat. Pohledy se známkama do ČR jsem sehnala za 1 dolar/ks, což mi přijde docela slušný. Poštu jsme nakonec nehledali, nechali jsme pohledy poslat přes recepci na hotelu (a teďka doufám, aby vůbec došly :D).

Pohledy :)

ŠOPÍNK! :D

- Po Vietnamu jsme cestovali vlakem, což je asi úplně ten nejlepší způsob dopravy. Nejlepší je jet přes noc lůžkovým (soft bed), jelikož vzdálenosti jsou tu celkem velké, takže vám jedna cesta dá i na 8 a více hodin. Z Hanoje do Saigonu je to dokonce snad i 20 hodin. Sice to dost drncá, takže v ČR jsme si pak přišli jak v jinym světě :D, ale vyspat se tam dá. Záchody jsou taky dobrý. Vozy jsou klimatizovaný, během cesty rozvážejí jídlo i pití, které si můžete koupit. My jsme si zkusili cestu i vsedě na soft seat s místníma a jeli jsme 14 hodin vcelku. Tuto variantu už tolik nedoporučuju :D. Jízdenky jsme si kupovali buď sami na nádražích nebo si to nechali zařídit od hotelu, jelikož se několikrát stalo, že hotel nám stopil pasy na celej pobyt a bez pasu si nekoupíte ani prd.

Vlaky tu projíždějí středem města - doslova

- Cestovat na kratší vzdálenosti a výlety se samozřejmě vyplatí na mopedu anebo na kole. My jsme to dali na kole a byl to super zážitek :D. Jinak mopedy jsou tady všude, jezděj si jak chtěj, jednosměrka nejednosměrka, červená, zelená, nezájem. Hlavně v Hanoji je to prostě mazec a přecházení silnice tady probíhá stylem "prostě běž a nekoukej doprava, doleva". Překvapivě to fungovalo, oni se prostě vyhnou :D. Čuměla jsem, co všechno se dá na motorce převážet, od lidí, přes nábytek až po prasata. Nic není problém. Holky tady jezdí s nohama na stranu, nohu přes nohu, vysoký platformy nebo podpatky, normálka :D. Jo a na motorku rozhodně doporučuju koupit roušku. Jinak se udusíte.

Parkoviště pro mopedy :D

- Taky je dobrý si zjistit, kdy jsou ve Vietnamu prázdniny. My jsme to zrovna schytali, takže jsme museli i den čekat na jízdenky, byly plné hotely, turistický oblasti byly naprosto natřískaný a pláže taky. Vietnamci jezděj na prázdniny ve velkym, takže jede třeba 6členná rodina i s malinkatýma dětma.

- Velký bacha si dejte na klimatizace. My jsme to odskákali angínou jako prase. Nejhorší je to v taxíkách, kdy v autě je cca 20°C a venku asi 35 :D. Taxikáři vám navíc skoro nerozuměj, takže domluva jak u blbejch :D. Vedro je tam jinak fakt velký, navíc je to taková ta klasická prádelna, takže máte furt pocit, že jsme ulepený. Popravdě si nedokážu představit jet do Vietnamu v létě. Mikinu jsme vytáhli snad jednou a to jenom u hranic s Čínou v oblasti Sapy.

A to by asi pro začátek stačilo. Bližší informace asi budu psát pak přímo v článcích z určité oblasti, ale i tak, kdyby vás něco napadlo, chtěli byste se zeptat, tak není problém a pište do komentářů.
Další v pořadí bude přímo Hanoj, takže koho tahle metropole s 6 miliony lidma zajímá, tak se těšte.

Peckovej start novýho týdne! :) Já už zas vymejšlim, kam bychom s Kubou v nejbližší době jeli :)

Váš Andreják

Várka z Levných knih XV.

Čím jiným by si člověk měl udělat radost, když se vrátí z dovolené, než novýma knížkama? :D
Já jsem se tím řídila a hned první den v práci jsem si nakoupila další zásobu. Jednou z velkých výhod práce v LK je to, že nám výplata chodí už 10., takže jsem mohla tuhle pravidelnou rubriku o pár dní posunout. Tentokrát jsem šáhla snad po všech různých žánrech. V mým košíku skončila dětská literatura, Shakespeare, současná moderní próza, román pro ženy... Opravdu rozmanitý výběr, kterým jsem splnila dokonce i to své pravidlo minimálně jedné klasiky. Maximum pěti knih se mi taky podařilo dodržet, i když jsem už na e-shopu koukala na něco dalšího, co už bohužel na prodejně nemáme :).

 No zatím se držím!

Hrozně moc jsem chtěla nafotit knížky už venku, ale bohužel jsem se tam nedopajdala :(

Celkem tu teda máme 5 knih za 265 Kč, což je snad nejmíň, co jsem kdy platila. Tentokrát jsem byla teda extrémně šetřivá a pětistovky jsem nedosáhla ani náhodou :)

(a možná si teda ještě něco objednám z toho e-shopu! :D)

Zakletá Ella

Zakletou Ellu mi doporučila Marge a navrhla ji do naší společné čtecí výzvy. Jedná se sice o knížku dětskou, ale já knihy pro děti miluju (viz moje nejoblíbenější knížka vůbec Děti z Bullerbynu). Loni jsem četla třeba Lottu z Rošťácké uličky, takže se tomuto žánru rozhodně nebráním. Jelikož se v případě Elly bude jednat i tak trochu o fantasy, tak se už moc těším, až se začtu. Co se mi teda ale nelíbí vůbec je ta šílená obálka. Je šíleně přeplácaná a ten růžovej nápis je doslova třešinka na dortu :D.

Cena: 29 Kč

Drsní chlapi

Elizabeth Gilbert je moje oblíbená spisovatelka. Četla jsem od ní už Jíst, meditovat, milovat a Poslední americký muž (obě tyhle knihy mám taky z LK) a bohužel mi tenkrát utekla V dobrém i ve zlém, kterou jsme taky měli chvilku na prodejně. Holt byla během pár dní pryč a já se ani nedivím. Tentokrát se mi podařilo ulovit alespoň pokračování. Tak nějak ještě nevím, jestli je nutný číst právě i V dobrém a ve zlém, ale doufám, že snad ne. Jelikož se jedná o její první román, který udělal díru do světa, tak jsem moc zvědavá, jak se bude líbit mně.

Cena: 59 Kč

Sonety

A pak tu máme jednu slavnou klasiku. Shakespeara jsem tam prostě nemohla nechat, to je přece jasný. Zatím jsem od něho četla jenom Hamleta, takže je asi nejvyšší čas tuhle velkou propast doplnit. Čtení si ale nechám až na podzim nebo zimu, vím, že teďka v létě bych se na to absolutně nedokázala soustředit.

Cena: 69 Kč

Poklad pana Isakowitze

Poklad pana Isakowitze jsem měla na wishlistu spolu s Drobným pokleskem a Pekařovou dcerou. Hm, opět jsem přišla pozdě a než jsem se stihla po měsící vrátit, tak další dvě knihy byly pryč a zbyl mi tam jenom Poklad :D. No nevadí, aspoň jsem ušetřila! Téma knihy vypadá hodně zajímavě aneb Švédové se vydají po svých kořenech do Polska. A půjde o pánskou jízdu! Ačkoliv se bude hodně mluvit o utlačování židů a holocaustu, mělo by se jednat o odlehčený příběh, takže snad nebudu zase břečet :).

Cena: 69 Kč

Zimní putování

Jelikož jsem na VŠ studovala němčinu, tak Elfriede Jelinek byla jednou z autorek, o které jsme se učili. Vím, že mě tenkrát zaujalo, že nepoužívá velká písmena na začátku podstatných jmen, která se v němčině tak píšou a taky se moc necrcá s interpunkcí. Taky si pamatuju, že mi to v originále přišlo jako strašnej maglajz a nemohla jsem se v textu zaboha vyznat, tak snad ta čeština bude lepší :D. Elfriede Jelinek je držitelkou Nobelovy ceny a její asi nejznámější dílo je Pianistka. Zimní putování také získalo cenu a to Mülheimskou literární, takže věřím, že i když nepůjde rozhodně o jednoduché čtení, tak nakonec nebudu zklamaná.

Cena: 39 Kč

A co vy? Objevili jste poslední dobou něco zajímavého u nás v LK? Klidně dejte vědět.
Já mám dneska volno, takže přemýšlím, jak ho smysluplně využiju!

Krásný víkend vám všem.

Váš Andreják

COŽE? To už je zas skoro půlka května? 😲

Dámy a pánové, nedá se svítit, ale musím pojmenovat shrnující článek za duben prostě takhle blbě :D. Z dubna si toho totiž moc nepamatuju a takový to vyděšený: COŽE? ho asi vystihuje úplně nejlíp. Jak už jsem psala v článku minulém, tak můj duben vypadal následovně:

14 dní nonstop v práci

14 dní ve Vietnamu

Byl to vlastně úžasnej měsíc, ale dost mě děsí to, že jsem se nestihla ani rozkoukat a najednou je skoro půlka května. Vůbec si nestíhám užít to jaro, který mám tak ráda, pravděpodobně jsem úplně prošvihla odkvétající pampelišky? Neslavila jsem po dlouhé době čarodějnice (možná dokonce poprvý v životě!), ale na druhou stranu jsem se krásně vyhnula Velikonocům (který fakt ráda nemám). Stihla jsem jít ještě plavat, popřát mamce k narozeninám, dostat nějaký opožděný dárky a dát si první letošní ledový kafe venku. Taky jsem stihla nafotit takový ty super kýčovitý fotky rozkvetlýho všeho, koupit si boty, zařídit nějaký to papírování s pracákem a prací a pak odfrčet do Asie.

A povím vám to rovnou tady, protože to nevydržím do dalšího článku. Bylo to boží! Zkusila jsem tam všechno možný. Od ježdění na kole, přes ochutnávání všeho možnýho až po návštěvu nemocnice. Jo čtete správně, koukla jsem se i na pohotovost. O tom všem vám ale chci napsat zvlášť, takže teďka bych to shrnula asi jen do toho jednoho slova: BOŽÍ! :D

A tady je malá ochutnávka fotek :)

Naše taneční fotka, na který jsme ale doopravdy vůbec netančili :D

<3

A asi se vám to bude zdát divný, ale já se těšila už i zpět do ČR. Držím se totiž přísloví, že z dovolené domů by se člověk měl těšit stejně jako na dovolenou a popravdě ty návraty jsou stále lepší a lepší. Vždycky mám pocit, že všechny ty problémy, co musím řešit tady, jsou úplnej prd oproti tomu, když je musim řešit v zahraničí a nejlépe někde, kde skoro nikdo neumí anglicky. Člověka to cestování opravdu obohacuje a posouvá dopředu, ačkoliv se to může zdát jako prázdná fráze (teďka teda ale nemám na mysli válení se na tejden u moře v Řecku s all inclusive :D i když je fakt, že i tam se může přihodit cokoliv :)

Nejlepší ledový kafe se zmrzlinou :)

Dodatečný dárek, kterej mi udělal mega radost :)

Taky se tu najednou mám na co těšit. Mám tu práci, kterou mám ráda, Čendu, svoje koníčky a přírodu. Hlavně Čenda asi opravdu oceňuje, že jsme konečně zpět. Celou neděli a pondělí s námi strávil v posteli drbáním a tulením :D.

Extra výživná snídaně od Kubíka :)

Na čaji u ségry :)

V práci jsem objevila jednu vtipnou knížku :)

Prostě a jednoduše mi nevadí být zpátky v realitě. Tak nějak jsem asi dospěla do fáze, kdy konečně rčení "Jaký si to uděláš, takový to máš", dává smysl i mně. A já jsem za to fakt moc ráda.
Teďka se už těším, co nového si pro mě přichystá květen. Zatím jsem nadmíru spokojená s počasím, tak snad to vydrží.

Mějte se nejlíp, jak to jen jde! Příště si dáme ještě jeden klasický článek, na který jste u mě zvyklí, a pak už rozjedeme sérii o Vietnamu :)

Váš Andreják

Dubnové miničtení

Jsem zpět!
A vítám vás u prvního ponávratového článku po cestě Vietnamem. Přiznávám se, že zpracování článků z cest bude asi chvíli trvat, takže si na rozjezd dáme nějakou tu moji knižní klasiku. Doufala jsem, že během cestování zvládnu přečíst ještě aspoň jednu knihu, ale nakonec jsem ji jen rozečetla a skončila na 83. straně, takže o Edenu vám napíšu až v červnu :). Za duben tu máme proto jen 3 knížky, ale já jsem i tak spokojená. Přece jenom jsem prvních 14 dní v dubnu strávila skoro nonstop v práci a dalších 14 dní už na druhý straně zeměkoule, takže pro mě je to opravdu úspěch. Zvládla jsem dvě knihy ze žánru YA a jednu úžasnou knihu z Levných knih, ve které se protínají dva různé příběhy.

Výběr byl opět perfektní, takže se pojďte se mnou mrknout, co všechno nakonec na knížky říkám :)

Dreamologie
Tak takhle milou a střelenou YA knihu jsem už dlouho nečetla. Sice ji asi trochu uškodilo, že jsem se do ní pustila po Dorianovi (z kterýho se furt nemůžu vzpamatovat), ale i tak jsem si čtení fakt užila. Nejprve musím ocenit už to samotné téma, kdy si hlavní hrdinka vysní kluka a pak zjistí, že  její platonická láska doopravdy existuje a dokonce i jemu se zdají stejné sny. Ty sny jsou popsané tak perfektně a důvěryhodně, až je to úplně neuvěřitelné, jakou představivost má autorka. Popisy snů v knížce jsou totiž přesně tak střelený a nepravděpodobný jako jsou doopravdický sny. Člověk se úplně ponoří do vzpomínek na své vlastní sny.

Hlavní hrdinka Alice je 100 % sympatická. Je vtipná, komická, přímá a prostě ji nemůžete mít neradi. Max je tak trochu suchar, ale to je vlastně pro příběh potřeba, takže jsem se s tím holt musela smířit :D. I ostatní postavy jsou prostě a jednoduše fajn, možná jedinej, kdo mě fakt vytáčel byla nejlepší kámoška Alice a samozřejmě její "máma".

Přemýšlela jsem, proč se mi tenhle příběh až tak moc líbil a možná to bylo tím, že místama vyprávění zabřehávalo až k fantasy. Příběh si žije svým vlastním životem ve svém vlastním světě, kde se dějí neuvěřitelné věci, naprosto nereálné pro náš svět. A to bylo přesně to, co jsem na týhle knížce milovala.

Kufr paní Sinclairové
Kufr jsem ulovila kde jinde než v LK a s Marge jsme se rozhodly, že ho budeme číst v rámci naší společné čtecí výzvy. Už je to dost trapný, ale zas a znovu zde musím pochválit náš výběr, protože já jsem byla teda naprosto spokojená. Tentokrát šlo ale přece jenom o něco trochu jiného, než na co jsme při našem společném čtení zvyklé. Většinou si s Marge totiž vybíráme knihy ze žánru YA, což tahle kniha rozhodně nebyla.

Tentokrát šlo o propojení dvou rozdílných příběhů z dvou rozdílných časových rovin. Příběh Dorothy, odehrávající se za druhé světové války, a příběh Roberty, její vnučky, který probíhá v současnosti. Hned na začátku knihy se provalí jakési rodinné tajemství, které se snaží Roberta nějakým způsobem objasnit, a my jako čtenáři se díky vyprávění Dorothy dozvíme, co se kdysi dávno vlastně událo.

Co se týče čtivosti, tak je určitě zajímavější příběh dámy z války. Od toho jsem se doslova nemohla a ani nechtěla odtrhnout a vyloženě mě bavil a těšila jsem se na něj. Byl taky mnohem napínavější, takže u příběhu ženy ze současnosti jsem si příjemně oddechla a nabrala síly na další vyprávění z minulosti. Současný příběh ale měl samozřejmě taky něco do sebe. Hlavně to, že se odehrával převážně v knihkupectví, což je něco pro mě.

Musím říct, že na to, že Kufr paní Sinclairové byla autorčina prvotina, tak to absolutně nebylo poznat. Jo je fakt, že konec byl jak z červené knihovny, ale jinak si myslím, že celkově šlo o velice povedenou knihu. Hlavně musím pochválit autorčiny skvělé popisy, kdy jsem kolikrát měla pocit, že to sama prožívám. Teď mám hlavně na mysli třeba perfektně popsaný porod v chlívě na seně, kdy jsem skoro doslova tlačila s jednou z hrdinek knížky :D.

Závěr knihy mi doslova vzal dech, trochu jsem si pobrečela a pár dní mi příběh Dorothy ležel v hlavě. Vlastně i teď si na něj kolikrát vzpomenu. Kufr paní Sinclairově je prostě překrásná kniha s úžasným příběhem, který jsem na začátku ani nečekala. Rozhodně stojí za přečtení.

Uvnitř mé hlavy
Nevím proč, ale Uvnitř mé hlavy mi chvílema opravdu hodně připomínalo Dreamologii, i když téma bylo absolutně odlišné. Ta atmosféra protínající celý příběh byla ale naprosto stejná. Milá a střelená, ačkoli téma knihy rozhodně úsměvné nebylo. Zatímco v Dreamologii se všechny ty praštěný věci děly ve snech, v Uvnitř mé hlavy to bohužel byla "realita".

Hlavní hrdinka totiž trpí schizofrenií a paranoiou, plete si vlastní představy s realitou, myslí si, že jí chce furt někdo otrávit (včetně rodičů) a že ji pronásledují komunisti. I tak mi ale přišlo, že Alex byla se svým osudem natolik smířená, že se člověk opravdu kolikrát zasmál a prožil s ní opravdu moc pěkný příběh "normální teenagerky". Nechyběly rodinné problémy, příběhy ze školy, z brigády, potkání kluka a další klasiky YA. Příběh prostě tak pěkně plyne, až si říkáte, že to psychické onemocnění tam snad bylo jen tak na okrasu, na přidání zajímavosti příběhu a přitom to bylo úplně zbytečný, protože se hlavní hrdinka chová jako naprosto normální holka.

No a pak přijde facka prozření. Já jsem z toho byla tak v šoku, že jsem se musela vrátit o pár stránek zpět, jestli jsem se náhodou někde "nepřečetla", jestli to nebyl omyl...  Bohužel. Knížka tím pro mě získala úplně nové rozměry a dočítala jsem ji už s naprosto jinym pocitem. Když si k tomu přidáte parádní styl, jakým je kniha napsaná, tak tenhle příběh prostě nemůžete nemilovat. Určitě stojí za to si ji přečíst.

Během května mě čeká zase nějaké to čtení s Marge v rámci naší společné čtecí výzvy, budu dočítat ten Eden a ve frontě stojí další nespočet nádherných knih. Příští týden jsem se chtěla vydat do Prahy na Svět knihy, kde jsem byla i loni a moc se mi tam líbilo. Bohužel to ale zatím vypadá, že ani časově a ani fyzicky to prostě nezvládnu. Přece jenom 3 týdny na cestách jsou znát. Doháním plno restů a tělo si potřebuje odpočinout. Tak snad to vyjde třeba příští rok.

Já vám přeji krásný začátek května! Úplně jsem zapomněla, jak je tohle období krásné, jak všechno kvete a zelená a že si konečně budeme moc číst pořádně venku!

Váš Andreják