pondělí 8. května 2017

Dubnové miničtení

Jsem zpět!
A vítám vás u prvního ponávratového článku po cestě Vietnamem. Přiznávám se, že zpracování článků z cest bude asi chvíli trvat, takže si na rozjezd dáme nějakou tu moji knižní klasiku. Doufala jsem, že během cestování zvládnu přečíst ještě aspoň jednu knihu, ale nakonec jsem ji jen rozečetla a skončila na 83. straně, takže o Edenu vám napíšu až v červnu :). Za duben tu máme proto jen 3 knížky, ale já jsem i tak spokojená. Přece jenom jsem prvních 14 dní v dubnu strávila skoro nonstop v práci a dalších 14 dní už na druhý straně zeměkoule, takže pro mě je to opravdu úspěch. Zvládla jsem dvě knihy ze žánru YA a jednu úžasnou knihu z Levných knih, ve které se protínají dva různé příběhy.

Výběr byl opět perfektní, takže se pojďte se mnou mrknout, co všechno nakonec na knížky říkám :)



Dreamologie
Tak takhle milou a střelenou YA knihu jsem už dlouho nečetla. Sice ji asi trochu uškodilo, že jsem se do ní pustila po Dorianovi (z kterýho se furt nemůžu vzpamatovat), ale i tak jsem si čtení fakt užila. Nejprve musím ocenit už to samotné téma, kdy si hlavní hrdinka vysní kluka a pak zjistí, že  její platonická láska doopravdy existuje a dokonce i jemu se zdají stejné sny. Ty sny jsou popsané tak perfektně a důvěryhodně, až je to úplně neuvěřitelné, jakou představivost má autorka. Popisy snů v knížce jsou totiž přesně tak střelený a nepravděpodobný jako jsou doopravdický sny. Člověk se úplně ponoří do vzpomínek na své vlastní sny.


Hlavní hrdinka Alice je 100 % sympatická. Je vtipná, komická, přímá a prostě ji nemůžete mít neradi. Max je tak trochu suchar, ale to je vlastně pro příběh potřeba, takže jsem se s tím holt musela smířit :D. I ostatní postavy jsou prostě a jednoduše fajn, možná jedinej, kdo mě fakt vytáčel byla nejlepší kámoška Alice a samozřejmě její "máma".


Přemýšlela jsem, proč se mi tenhle příběh až tak moc líbil a možná to bylo tím, že místama vyprávění zabřehávalo až k fantasy. Příběh si žije svým vlastním životem ve svém vlastním světě, kde se dějí neuvěřitelné věci, naprosto nereálné pro náš svět. A to bylo přesně to, co jsem na týhle knížce milovala.



Kufr paní Sinclairové
Kufr jsem ulovila kde jinde než v LK a s Marge jsme se rozhodly, že ho budeme číst v rámci naší společné čtecí výzvy. Už je to dost trapný, ale zas a znovu zde musím pochválit náš výběr, protože já jsem byla teda naprosto spokojená. Tentokrát šlo ale přece jenom o něco trochu jiného, než na co jsme při našem společném čtení zvyklé. Většinou si s Marge totiž vybíráme knihy ze žánru YA, což tahle kniha rozhodně nebyla.


Tentokrát šlo o propojení dvou rozdílných příběhů z dvou rozdílných časových rovin. Příběh Dorothy, odehrávající se za druhé světové války, a příběh Roberty, její vnučky, který probíhá v současnosti. Hned na začátku knihy se provalí jakési rodinné tajemství, které se snaží Roberta nějakým způsobem objasnit, a my jako čtenáři se díky vyprávění Dorothy dozvíme, co se kdysi dávno vlastně událo.


Co se týče čtivosti, tak je určitě zajímavější příběh dámy z války. Od toho jsem se doslova nemohla a ani nechtěla odtrhnout a vyloženě mě bavil a těšila jsem se na něj. Byl taky mnohem napínavější, takže u příběhu ženy ze současnosti jsem si příjemně oddechla a nabrala síly na další vyprávění z minulosti. Současný příběh ale měl samozřejmě taky něco do sebe. Hlavně to, že se odehrával převážně v knihkupectví, což je něco pro mě.


Musím říct, že na to, že Kufr paní Sinclairové byla autorčina prvotina, tak to absolutně nebylo poznat. Jo je fakt, že konec byl jak z červené knihovny, ale jinak si myslím, že celkově šlo o velice povedenou knihu. Hlavně musím pochválit autorčiny skvělé popisy, kdy jsem kolikrát měla pocit, že to sama prožívám. Teď mám hlavně na mysli třeba perfektně popsaný porod v chlívě na seně, kdy jsem skoro doslova tlačila s jednou z hrdinek knížky :D.


Závěr knihy mi doslova vzal dech, trochu jsem si pobrečela a pár dní mi příběh Dorothy ležel v hlavě. Vlastně i teď si na něj kolikrát vzpomenu. Kufr paní Sinclairově je prostě překrásná kniha s úžasným příběhem, který jsem na začátku ani nečekala. Rozhodně stojí za přečtení.



Uvnitř mé hlavy
Nevím proč, ale Uvnitř mé hlavy mi chvílema opravdu hodně připomínalo Dreamologii, i když téma bylo absolutně odlišné. Ta atmosféra protínající celý příběh byla ale naprosto stejná. Milá a střelená, ačkoli téma knihy rozhodně úsměvné nebylo. Zatímco v Dreamologii se všechny ty praštěný věci děly ve snech, v Uvnitř mé hlavy to bohužel byla "realita".


Hlavní hrdinka totiž trpí schizofrenií a paranoiou, plete si vlastní představy s realitou, myslí si, že jí chce furt někdo otrávit (včetně rodičů) a že ji pronásledují komunisti. I tak mi ale přišlo, že Alex byla se svým osudem natolik smířená, že se člověk opravdu kolikrát zasmál a prožil s ní opravdu moc pěkný příběh "normální teenagerky". Nechyběly rodinné problémy, příběhy ze školy, z brigády, potkání kluka a další klasiky YA. Příběh prostě tak pěkně plyne, až si říkáte, že to psychické onemocnění tam snad bylo jen tak na okrasu, na přidání zajímavosti příběhu a přitom to bylo úplně zbytečný, protože se hlavní hrdinka chová jako naprosto normální holka.


No a pak přijde facka prozření. Já jsem z toho byla tak v šoku, že jsem se musela vrátit o pár stránek zpět, jestli jsem se náhodou někde "nepřečetla", jestli to nebyl omyl...  Bohužel. Knížka tím pro mě získala úplně nové rozměry a dočítala jsem ji už s naprosto jinym pocitem. Když si k tomu přidáte parádní styl, jakým je kniha napsaná, tak tenhle příběh prostě nemůžete nemilovat. Určitě stojí za to si ji přečíst.



Během května mě čeká zase nějaké to čtení s Marge v rámci naší společné čtecí výzvy, budu dočítat ten Eden a ve frontě stojí další nespočet nádherných knih. Příští týden jsem se chtěla vydat do Prahy na Svět knihy, kde jsem byla i loni a moc se mi tam líbilo. Bohužel to ale zatím vypadá, že ani časově a ani fyzicky to prostě nezvládnu. Přece jenom 3 týdny na cestách jsou znát. Doháním plno restů a tělo si potřebuje odpočinout. Tak snad to vyjde třeba příští rok.

Já vám přeji krásný začátek května! Úplně jsem zapomněla, jak je tohle období krásné, jak všechno kvete a zelená a že si konečně budeme moc číst pořádně venku!

Váš Andreják

8 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Teda, děkuju moc za krásný komentář :) snad se ti budou líbit i další články, co mám v plánu :)

      Vymazat
  2. Hello my dear,

    I really enjoyed reading your blog entry. What nice items, I like it a lot;)I love to read great books aswell :-*
    I am following your blog ;-*

    Hugs from Germany
    Isa

    www.label-love.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hallo Isabella,
      danke danke schön für deinen Kommentar :) es ist wirklich toll, etwas so nettes zu lesen :*
      noch einmal DANKE :)

      Vymazat
  3. Cítím se fakt provinile, že tak málo čtu :D každopádně už mám novou kartičku do knihovny v novém městě, kam jsme přestěhovaní... a navíc jsem ve vedlejší dědince našla telefonní budku, která slouží jako "knihovna" pro knížky, který lidi už doma nechtějí! :)

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám z tebe radost! Uvědomění je základ :D:D
      Jinak ty budky jsou boží věc, nedávno jsem byla překvapená, že takovýhle miniknihovny jsou i na nádražích a zastávkách ČD. Vezmeš knížku do vlaku a ve výstupní stanici ji zase zařadíš do knihovny :) Sice toho třeba moc nepřečteš, ale myšlenka je super :)

      Vymazat

Moc děkuji za vaše komentáře a zpětnou vazbu :)
Vždy se snažím na všechny odpovědět, ale kdyby to nebylo hned, tak prosím chvilku vydržte <3

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...