Přečteno květen 2019

Krásné první červnové pondělí přeji!
Jak už jsem psala ve shrnujícím článku za květen, další měsíc se přehoupnul ani nevím jak a máme tu znovu léto. Počítala jsem s tím, že vzhledem k okolnostem v mém soukromém životě toho za máj moc nepřečtu. Nakonec jsem ale i tak nějaký ten čas na čtení vyšetřila a jsem mile překvapena, že jsem zvládla za uplynulých 31 dní přelouskat krásných 5 knih (1130 stran). To by mě fakt na začátku měsíce nenapadlo ani v nejdivočejších snech.

Většina z těch přečtených knih byly normálně plnohodnotné příběhy na 200 a více stranách, takže jsem se ani nesnažila nahnat počet knih na nějaké dětské literatuře nebo poezii. Jedinou výjimkou může být má poslední květnová kniha - Chybějící díl. Tu jsem totiž rozečetla loni v létě, dočetla se asi do půlky a kvůli opravdu hodně těžkému tématu ji musela odložit na později. V květnu jsem ji konečně dočetla a musím říct, že jsem byla naprosto nadšená!

Ale o tom až za chvíli, jdem se na to mrknout pěkně popořadě :)

Dívka, která četla v metru
Květen jsem začala knihou, kterou jsem dostala k narozeninám od své teď už bývalé vedoucí. Hrozně dlouho jsem si ji moc přála, takže jsem byla opravdu natěšená, až si ji přečtu. Dle anotace jsem pochopila, že by mělo jít o tzv. good feeling knihu, což je žánr, který já naprosto miluji. Příběhy, kde nejde ani moc o děj, ale spíš o vyjádření pocitů a celkovou atmosféru vyprávění. Tohle ale bylo peklo a já vlastně ani pořádně nevím, kde začít.

Příběh byl plný zbytečných kudrlinek a metafor. Nejsem sice žádný odborník, ale v tomto případě si troufnu tvrdit, že paní autorka je opravdu hodně špatná vypravěčka. Všechno letem světem, rychle, rychle, nedokázala jsem si oblíbit ani jednu postavu, protože jsem je vlastně ani nestihla poznat... Příběh v knize vlastně nebyl žádný, čímž se čtenář opravdu hodně nudil.

Ještě mě napadlo, jestli to třeba nebylo špatným překladem, ale ten si naopak myslím byl více než dobrý. Přece jenom čeština je hodně malebný jazyk, takže se možná překladatel snažil ještě zachránit, co se dalo. Bohužel, co je blbě už v základu, to se pak zachránit nedá...

Sen noci svatojánské
I v květnu jsme s Marge stihly společné čtení. Pokračovaly jsme dál v klasice a vybraly jsme opět něco z pera samotného Shakespeara. Sen noci svatojánské je komedie, která obsahuje hodně "fantasy" prvků. Objevují se tam bohové, víly a skřítci, takže to bylo takové trochu méně reálné, ale zato o to víc vtipné.

Přečteno jsem měla v podstatě během chvilky a i když se nejedná o překlad M. Hilského, tak mně se to prostě a jednoduše četlo moc dobře. Ze společného čtení Shakespeara nám toho s Marge už moc nezbývá. V červnu si od něho pravděpodobně dáme pauzu a místo toho si frkneme nějaké YA :)

Zahrada spáčů
Tahle youngadultovka mě u nás v LK zaujala ihned, jak dorazila. Anotace o sektě zněla více než dobře a tím, že se jednalo o četbu pro mladé, doufala jsem, že by to nemuselo být tak drsné a tím pádem bych to zvládla přečíst i já. A musím říct, že tohle byla opravdu trefa do černého. Od začátku jsem se od příběhu nemohla odtrhnout.

Tím, že je to četba pro "děti" nemohlo být řečeno vše na plnou hubu. Z náznaků ale moc dobře chápete, že se celou dobu děje něco špatně. Napětí se pěkně s ubíhajícím dějem stupňovalo, kapitoly byly krátké a i když je v knize samozřejmě pár nesmyslností, ale i tak se mi zpracování celého nápadu moc líbilo. A ta obálka? Ach můj bože!

Carol
Považuji se za celkem "milovníka" YA LGBT literatury. Nemám toho sice načteno mnoho, ale čtu ji opravdu ráda. Rozhodla jsem se proto opustit YA rybníček a zkusit také něco z tohoto žánru v literatuře světové. A Carol rozhodně považuji za jednu z průlomových knih právě LGBT literatury. Napsaná byla totiž v době, kdy byl jakýkoliv homosexuální vztah považován minimálně za nechutný.  Bylo to cítit z atmosféry prostupující celým příběhem mladé Terezy a starší Carol a kolikrát jsem jenom nevěřícně kroutila hlavou nad různými situacemi, které v knize nastaly. Přiznávám, nebylo to vůbec lehké čtení.

Moc se mi líbilo, že hlavní hrdinka Tereza byla původně z půlky Čechoslovenka. Celkově se Československo v knize několikrát objevilo a zajímalo by mě, jaké bylo asi původní české příjmení, z kterého nakonec vzniklo Belivetová. Další věc, která se mi opravdu hodně líbila, byl doslov autorky z roku 1989. Zmiňuje se mimo jiné i o tom, jak jí stále chodily další a další dopisy s příběhy čtenářů, kteří autorce děkovali za "pomoc" už jen tím, že o tomto tabu tématu napsala příběh. Věřím tomu, že stejně jako dneska pomáhá třeba Muffin a čaj, tak v minulém století pomáhala právě Carol.

Podle knihy byl natočený i stejnojmenný film s pro mě absolutně úžasným obsazením. Dle traileru to vypadá, že bude mít krásnou kameru, takže je i dost nadějné, že bude velice věrohodně přenesena celá ta tíživá a melancholická atmosféra knihy! No, budu se na něj muset podívat :)

Chybějící díl
A jdeme k vrcholu mého čtenářského května. Chybějící díl je příběh dívky, která se vydává za hledáním svých biologických rodičů. Dle anotace jsem si myslela, že za 1) hlavní hrdinka bude mnohem starší než doopravdy byla (mám pocit, že kniha končila, když Shannon bylo asi 18 let), za 2) že půjde o klasický román pro ženy a za 3) že půjde právě jen o to hledání biologických rodičů.

Místo toho jsem dostala celkem slušné psychologické drama mapující život Shannon od narození až po současnost. V knize se střídají dva příběhy a to příběh právě samotné Shannon a příběh její biologické matky. Tyto příběhy jsou od sebe jasně rozpoznatelné a já jsem moc ráda, že tam byl právě i ten pohled samotné matky, jelikož díky tomu můžeme pochopit proč svou dcera nakonec těsně po porodu odložila.

Kniha byla plná násilí, šikany, zla a bezmoci. Opravdu se mi kolikrát dělalo zle z toho všeho, co se kolem Shannon dělo, jak se zvrhlo její dospívání, do jakých rodin se dostala a co za svině kolem sebe měla. Z tohoto důvodu jsem taky knihu četla tak dlouho, jak jsem ji četla (vlastně skoro rok), ale jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala a dočetla ji. I když jsem původně čekala úplně jiný příběh, tohle bylo ještě mnohem, mnohem lepší. Poslední dobou se mi potvrzuje, že Mladá fronta umí vydávat i kvalitní čtivo.

Loni touhle dobou jsem už měla sepsaný i zveřejněný seznam s knihami, které jsem se chystala číst v létě. Letos tím, že vůbec nevím, co mě v následujících měsících bude čekat, se trochu bojím nějaký takový seznam tvořit. Poslední dobou si navíc knihy ke čtení vybírám dost intuitivně a nechci, aby mě nějaký naplánovaný list stresoval a omezoval. Holt už prostě stárnu :D. Na druhou stranu bych teďka mohla mít minimálně měsíc trochu volnější, tak uvidíme, k čemu se nakonec rozhoupu.

Co vy? Děláte si čtecí seznamy na léto? 
Dejte mi vědět v komentářích! :)

Krásný start června vám přeji a užívejte první letní paprsky.

Váš Andreják