úterý 14. listopadu 2017

Říjnová dovolená - Třebíč

Už cestou z Mikulova do Třebíče jsme věděli, že počasí se udobřuje. Cestou vlakem nám dokonce svítilo sluníčko a nebýt té děsně dlouhé cesty, tak by to bylo fakt moc pěkné dopoledne. Ale proboha, jak může ten vlak z Brna do Třebíče jet tak hrozně dlouho? Kodrcali jsme se asi hodinu a půl, stavěli v každé prdelce světa a po strastiplné cestě, totálně vyklepaní konečně dorazili do Třebíče. Huráááá!




A po výstupu následovalo doslova zděšení. Tohle má být město plné Unesca? To krásné místo z fotek? Kde? Já jsem v tu chvíli ještě plná zážitků z té nekonečné cesty vlakem viděla jenom hnusné šedivé komunistické město, jehož centrem vede hlavní dopravní tepna. :D Proboha, kam jsme to přijeli? V tu ránu jsem taky poznala, že jsme už na Vysočině, jelikož jsem docela klepala kosu. No nic, šli jsme se ubytovat a zkusit najít to krásné město plné památek.

A abych nebyla tak negativní, tak vám rovnou prozradím, že jsme ho našli. Bohužel až druhý den :D. Každopádně jsem se zamilovala hned, co jsme opustili to uspěchané město plné aut, stresu a hnusných baráků. Stačilo projít do židovské čtvrti a zamířit si to směrem ke hřbitovu. V tu ránu máte pocit, že jste v úplně jiném městě. V klidném, krásném, plném přírody a překrásných památek.

A přesně na to jsem se tak těšila!



Ráno nás přivítalo úžasně barevným svítáním a to jsem už věděla, že tenhle den bude mnohem lepší než ten předešlý. Ačkoliv jsme měli v hotelu zaplacený wellness, věděli jsme, že to absolutně nemáme šanci stihnout, a tak jsme hned po snídani vyrazili vstříc objevovaní té krásné, historické Třebíče.

Všude bylo poznat, že se blíží Dušičky


Z náměstí jsme prošli do židovské čtvrti a nestačili se divit. Řeka odděluje město od původního ghetta a mohlo by to tak klidně fungovat i dneska, akorát bych to udělala opačně. To ghetto by bylo právě ve městě. Tady za řekou jako by se zastavil čas. Život tu plynul dál, ale úplně jinou rychlostí. Pomalu, v klidu, beze spěchu.















Jak jsme se pomalu šplhali nahoru, chtěla jsem si udělat co nejvíc fotek a během toho vyšlápla psí bobek :D řeknu vám, že se mi to nepodařilo už několik let, tak jsem si to asi musela vychutnat v plné náloži zrovna teď. No neodradilo mě to a stejně jsem lezla všude možně. Nakonec jsme se dostali na baštu na Hrádku a Masarykovu vyhlídku. Ty úžasné výhledy jsme si užili v naprostém soukromí, nikde ani noha a na to prostě nic nemá.




Tohle mi vzalo dech


<3




Byla sranda :D


Hrádek


Ani na Masarykově vyhlídce nesmějí chybět zámečky :)






A ještě jednou Hrádek :)

Po nekonečně dlouhém kochání se městem jsme konečně vyrazili směrem na židovský hřbitov. Jenže jsme cestou potkali přírodní dětské hřiště a tam prostě nešlo odolat menšímu zdržení. A i teď na to vzpomínám s úsměvem na rtech, protože tam jsme se opravdu s Kubou hodně nasmáli. Tak mrkněte na fotky, jak se tam dokáže vyblbnout taková průměrná třicítka :D




Tady to bylo ještě seriózní


Tady už moc ne aneb jééééé hele, já si to zkusím :D


V tý sukni to moc nešlo


Jsem tam!

Tradáááá

A tedka už jenom džamp

A uděláme opět nějakou seriózní fotku...

... anebo taky ne :D


Někdy se prostě nedaří no :D

A pak jsme se už dostali k tomu židovskému hřbitovu. Já jsem na takovém a navíc tak velkém hřbitově nikdy nebyla. Měla jsem k tomu místu vážně respekt a zpočátku jsem si říkala, jestli vůbec můžu vytáhnout foťák. Ten hřbitov měl ale tak neuvěřitelnou atmosféru, že nešlo odolat. Opět jsme tam byli naprosto sami, takže si to člověk mohl vychutnat do posledního okamžiku. A já se pokusím vás tam aspoň na chvilku přenést.















Ačkoliv jsme toho ještě moc neviděli, byl už čas oběda. Rozhodli jsme se poslechnout rad hotelového čísníka a vydali se do Třebíčanky. Den předtím jsme ji minuli bez povšimnutí, nebo spíše nás odradila jejich lákající cedule. Teď jsme ale zapluli dovnitř a nestačili se divit. Jídlo luxusní, interiér a obsluha super. Takže rozhodně doporučuju! :)



Odpoledne jsme měli v plánu ještě zámek a baziliku sv. Prokopa. Zámek je v podstatě muzeum a myslím, že je to ideální řešení, když máte takové krásné prostory, ale nemáte je čím vyplnit. My jsme si prošli jen jednu expozici a kdyby nás netlačil čas, stálo by za to určitě projít všechno. Po muzeu nás totiž čekala ještě prohlídka baziliky, která nakonec byla dvojjazyčná. Připojila se k nám skupina německých důchodců s českou průvodkyní, takže vše se překládalo do němčiny. Pro mě jako vystudovanou němčinářku to byla parádní zkušenost. Popravdě bych to ale asi dělat nemohla, mně by z těch lidí za chvíli hráblo :)

Zámek aka muzeum

















Bazilika

Krásna rozeta, symbol města



























K zámku náleží taky park, tak jsme se rozhodli, že když počasí přeje, projdeme si ještě ten a pak se přes vyhlídku na Strážné hoře vrátíme zpět na hotel a slavnostní večeři. Šli jsme i přes obrovský železniční most, který mě fascinoval i děsil zároveň. Srdce mi tlouklo úplně neuvěřitelně.









A támhle na ten most jdeme :)







Výhled ze Strážné hory nebyl nijak extra, ale ten pocit, že jsme tam vylezli, byl k nezaplacení :)


To bych nebyla já, abychom to zpět nevzali ještě přes jeden hřbitov. Plno hrobů mělo zapálenou svíčku a těch lidí všude! Opravdu bylo znát, že dušičky jsou za rohem. Druhý den jsme měli už odjezd směr Hradec, takže žádné dlouhé ponocování se nekonalo (stejně jako vždycky :D). Celá cesta byla dost náročná, jelikož začaly podzimní prázdniny, takže vlak naprosto narvaný, a ještě jsme projížděli kolem sraženého člověka. Doma jsme pak lehli se střevní chřipkou, takže opravdu grandiózní návrat to byl. Naštěstí jsme měli ještě pár dní volno a nemuseli rovnou do práce...






Grand hotel - tam jsme bydleli



Třebíč bych definovala jako úžasné místo plný naprostých protikladů. 

Když do ní přijedete, jste v šoku, kam jste se to dostali. Musíte si na to místo zvyknout. A jakmile objevíte tu hezčí část města, to ošklivý už vůbec nevnímáte. Najdete tu překrásné památky, které na vás dýchnou historií, plno klidu i přírody. Na druhou stranu ale vidíte město plné šedi, paneláků a aut. To vše se nějakým způsobem propojí a nakonec vás naprosto pohltí. V dobrém.

Měj se krásně Třebíči!

A vy taky. Přeji vám úspěšný týden plný pohody.

Váš Andreják

4 komentáře:

  1. No tak to musela být paráda a hlavně štěstí, že nepadaly trakaře! Ta první fotka ze hřbitova je skvělá. U těhle míst to mám s respektem podobně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chvílema to teda tak vypadalo. Myslela jsem, že bude minimálně sněžit :D.
      A moc děkuju za pochvalu :)

      Vymazat
  2. Třebíč mě strašně láká, vždyť jsou v docela malém městě hned dvě památky Unesco. Uvidím, jestli se mi někdy podaří podívat se tam. :)

    Krásné fotky! ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně doporučuju se tam vydat, protože to za to opravdu stojí. Akorát bych tam jela až bude trochu tepleji, ta Vysočina je fakt zrádná :D

      Vymazat

Moc děkuji za vaše komentáře a zpětnou vazbu :)
Vždy se snažím na všechny odpovědět, ale kdyby to nebylo hned, tak prosím chvilku vydržte <3

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...