Říjnová dovolená - Mikulov

Vítám vás u dnešního článku plného fotek z naší letošní poslední dovolené po ČR. V Mikulově jsme na konci října sice strávili necelé tři dny, ale jelikož nám celý jeden den propršelo, nestihli jsme toho moc navštívit. Každopádně aspoň něco málo jsme viděli, dobře se najedli a já i nafotila pár snímků na památku. Povídat tedy není moc o čem, ale naštěstí je se na co koukat. Když si tak ty fotky prohlížím, tak jsem asi hlavně šťastná, že jsme se do tohoto krásného jihomoravského městečka vydali až po sezóně. V létě to totiž musí být pěkný masakr a jelikož já ani nejsem moc fanouškem alkoholu, tak bych se tam z toho zmatku zbláznila :D

Hned po příjezdu jsme se v první řadě letěli ubytovat, protože počasí bohužel moc nepřálo už první den. Ubytko jsem opět zařizovala přes booking.com a tentokrát jsem vybrala Hotel Volarik. I když jsme byli v Mikulově už v poledne, pokoj byl v tu dobu připravený a díky tomu, že byl ještě víkend a po sezóně, dostali jsme lepší pokoj, než který jsme si objednali. Řeknu vám, že taková maličkost vážně moc potěšila a to jsem ještě netušila, jak moc pěkný hotel jsem to vlastně vybrala :D.

Láska na první pohled to byla :D

Super zeštíhlující zrcadlo :D

muck :*

Podzim everywhere

Hned po obědě jsme se vypravili na prohlídku zámku. Jelikož je v pondělí zavřeno, chtěli jsme to stihnout právě v neděli. No, možná jsme radši v tu neděli měli jít na Svatý kopeček nebo Kozí hrádek, protože vám povím, že za ty peníze to fakt nestálo. Nebýt naší úžasně milé a sympatické průvodkyně, tak jsem z toho dost otrávená, ale ona to aspoň trochu zachránila. Zámek je totiž spíš muzeum a nevím, proč si to nepřiznají a rovnou ten zámek tak neprezentují. Třeba v Třebíči to přesně tak mají a řeknu vám, že je to super, protože s tím člověk počítá a užije si to.

Aspoň, že ten Mikulov je tak fotogenickej :)

Uvnitř se fotit nesmělo, takže foto je jen z okolí

Jedna, dvě, Kubík jde :)

Po zklamání z prohlídky zámku jsme byli pěkně vyhladovělí. Na večeři jsme proto hledali nějaké pěkné místo a Kubovi se podařilo najít, že v Mikulově by měl mít restauraci Marcel Ihnačák. Panejo! Ještě, že jsme to našli, protože to byl opravdu gastrozážitek. Vybrala jsem si gnocchi a něco tak dobrýho jsem už opravdu dlouho nejedla. Přesně takhle si představuju ten pocit a chutě, když se jdete najíst do restaurace. Dostanete prostě něco, co si jen tak doma neuvaříte, protože by vás ty kombinace surovin ani nenapadly. Druhý den jsme se tam museli vydat znovu, protože to nešlo ochutnat jen jedno jídlo! Kuba proto zkusil židovké menu a já dýňové. Opravdu skvělý výběr :)

Interiér se taky extrémně povedl

Večere první den

Večeře druhý den

Vzhledem k pondělním uzavírkám památek jsme měli program na tento den jasně daný. Celý ho strávíme venku. Nejdřív se vydáme na Svatý kopeček, pak na Kozí Hrádek, projdeme pořádně město a uděláme milion fotek. A tak to taky bylo - vypravili jsme se na Svatý kopeček. Bylo to takové moje must see místo s povinnou krásnou fotkou města za zády (prostě to, co furt vídáte na IG). Už když jsme vycházeli, tak poprchávalo. Během šplhu na vrch se ale rozpršelo celkem hustě. A po zdárném výlezu nahoru už lilo jako z konve. No...nějaké fotky máme, ale teda žádný zázrak to není :D. Ale aspoň máme zase zážitek na celý život.

Vyrážíme!

Na pokoj jsme přišli totálně durch, takže jsme zbytek odpoledne sušili. I vzhledem k předpovědi už žádné outdoorové aktivity ten den nepřicházely v úvahu. Kuba ale aspoň pracoval, já si četla a prohlížela fotky, odeslali jsme pohledy a odpoledne jsme si zašli na pozdní oběd. Tentokrát jsme zkusili hotelovou restauraci Irish Pub O'Hara, kde jsem si dala klasický burger. Ten byl snad z celé krávy, protože ačkoliv jsem se snažila, tak jsem ho do sebe celej nenarvala.

A taky jsme trochu fotili hotelový interiér

Krásný to tam bylo. Tahle odpočívárna mi doslova vzala dech.

Ono to nevypadá, ale fakt byl mega

Večer se umoudřilo počasí, tak jsem vzala foťák a cestou z večeře od Marcela Ihnačáka :D jsem blejskla noční město. Bylo to úžasný, ten klid a ticho a nikde nikdo.

V úterý jsme měli naplánovaný odjezd a já za každou cenu chtěla jít ještě na židovský hřbitov a Kozí hrádek. Nakonec jsem se rozhodla, že tam vylezu na svítání a pak si dám zaslouženou snídani. Cestou jsem potkala jen pár školáků a nahoře jsem už byla jen já sama. Opravdu neuvěřitelný zážitek to byl. Čekat na ten východ slunce a užívat si to ticho a nádheru samoty. V tu chvíli jsem si říkala, že to vstávání do tmy za to opravdu stálo a nelituju toho.

Tři dny v Mikulově nakonec byly stráveny vyloženě odpočinkově. Žádný stres, žádná velká fyzická aktivita, žádný lidi, hodně spánku. Myslím, že oba jsme přesně tohle potřebovali. Já hlavně kvůli tomu, že mi v práci odstartovala hlavní vánoční sezóna, takže se už nezastavím. V relaxu jsme pak pokračovali i v Třebíči, ale o tom zase někdy příště.

Klidné předadventní období vám přeji.

Váš Andreják