čtvrtek 4. ledna 2018

Vánoční čtení v prosinci 2017

Začátek nového roku na blogu mám docela v oblibě. Je to doba, kdy mám většinou o čem psát, začíná velké bilancování, shrnutí vánočních svátků, nastínění nových plánů. Dneska vás ale žádný z těchto velkolepých článků nečeká, dneska si dáme jeden z těch pravidelných a to shrnutí přečtených knih za předchozí měsíc. A když teďka vidím ten výsledek černý na bílém, jsem ze sebe docela zklamaná. Prosinec je totiž většinou mým měsícem čtení. Za těch 31 dní jsem schopná přečíst tolik knih jako za dva měsíce v létě. Vánoce pro mě prostě znamenají rozečítání nových knih, které jsem dostala od Ježíška, užívání si tý pohody, kdy nemusím nikam spěchat a mám na to všechno čas. Letos to ale bylo úplně naruby.


Kvůli změně práce jsem před Vánoci neměla čas absolutně na nic. Prosinec je pro nás hlavním měsícem sezóny, kdy se skoro nezastavíme a po práci člověk musí zařizovat tolik věcí, že na čtení už nezbyde čas. Po svátcích jsem zase letos musela poprvé do práce, kde jsem nakonec byla i na Silvestra, takže jsem přišla o hodně dní volna. Číst jsem proto začala pořádně až těsně před Silvestrem a díky tomu zvládla alespoň 3 knihy. Z čeho mám ale velkou radost je to, že jsem zvládla přečíst skoro všechny knihy ze svého vánočního čtení. Nestihla jsem přečíst pouze 2 knihy a to Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender a Kouzlo Vánoc. Avu si chci ale přečíst v lednu a Kouzlo Vánoc si nechám na příští advent :)


Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána a my
Hned na začátku prosince jsem objevila svoji novou oblíbenou dětskou knížku o Vánocích. Když si teďka vzpomenu, jak náhodou jsem se k ní dostala, nemůžu tomu ani uvěřit, jaké štěstí jsem měla. Od té doby ji doporučuju všem svým kamarádkám, které už mají děti. Nebo všem velkým obdivovatelům Vánoc jako jsem já :D.



Příběh je vyprávěn očima malého kluka a týká se jak jinak než příprav na Vánoce a celého adventního období zakončeným hlavním hřebem knihy - Štědrým večerem. Příběhy jsou vtipné, slušně odsejpaj a přitom v sobě nesou poučení. Myslím, že pro děti je to opravdu ideální předvánoční čtení a dospělí si aspoň zavzpomínají na svoje dětství.

 
Literární spolek Laury Sněžné
Většinou když dočtu hodně dobrou knížku, tak doslova ztratím dech. A taky slova. A to se mi přesně stalo u Laury. Tak strašně moc bych chtěla vyjádřit to, jak úžasná tahle kniha byla, ale vůbec nevím jak. Pečlivě volím slova, ale i tak mám pocit, že oproti tomuhle božímu počinu z Finska, to nesahá ani po kotníky, takže vlastně ztrácím jakoukoliv chuť to nějak velkolepě komentovat.



Ono totiž ani není moc snadné shrnout nějak v krátkosti obsah a děj. Na těch cca 320 stránkách se toho stane tolik, že člověk nemá šanci to pojmout nějak dopodrobna. Jediný, co s jistotou můžu říct je to, že jsem se jistojistě zamilovala do magického realismu. Poprvé jsem se s ním setkala u Mistra a Markétky, kde jsem z něho byla nadšená, a tady moje nadšení pravděpodobně vygradovalo do stádia zamilovanosti :D. Teďka ve své knihovně hledám knihy podobného ražení a řadím je na začátek své čtenářské fronty knih, na které se chystám v nejbližší době. Jo a taky si příští týden půjdu koupit Magického průvodce. Nečekaně :D


O kocourovi, který přišel na Vánoce
Kolem příběhů o kocourovi Ledním medvědovi kroužím už ani nevím jak dlouho. Nakonec když nám na obchod přišel první díl trilogie, který je navíc o Vánocích, neodolala jsem a knihu si pořídila. A musím říct, že jsem určitě neprohloupila. Jenom škoda, že nám mezitím vyprodali prostřední díl a na prodejně nám zůstal už jen závěr celého tohodle vyprávění o kocourovi, který přišel na Vánoce. Samozřejmě už ho mám daný bokem, abych ho zas neprošvihla.


Kniha je skutečným příběhem Clevelanda Amoryho a jeho kocoura Polar Beara, kterého našel na Štědrý den. Autor postupně popisuje jejich seznámení, začátky sžívání, první hry i problémy. Tyto příběhy doplňuje zážitky z Fondu pro zvířata, který vede. Bohužel to kolikrát není pěkné čtení, ale jsem ráda, že tato část se v knize objevila, jelikož osvěta je prostě potřeba. Hodně lidem se to nelíbí, prý to do knihy nepatří, ale myslím, že je to jen proto, že nechtějí vidět a číst pravdu o tom, co se ve světě všechno se zvířaty děje. Čím víc o tom budeme vědět, tím líp.


Knihu rozhodně ocení majitelé koček, protože v jednotlivých příbězích určitě uvidí zrovna toho svýho mazlíčka :D. Nedokážu říct, jestli bude i tolik přínosná pro nekočkaře, ale milovníci zvířat určitě zklamaní nebudou.


Jinak já už směle proplouvám novými příběhy i v roce 2018. Mám za sebou první letošní knihu a to Dívku z inkoustu a hvězd a musím říct, že bohužel nic moc. Víc vám ale povím až v dalším měsíčním shrnutí, nechám si to pořádně uležet v hlavě a třeba budu nakonec hodnotit úplně jinak.

Přeji vám krásný první letošní čtvrtek a o víkendu opět na čtenou.

Váš Andreják

4 komentáře:

Moc děkuji za vaše komentáře a zpětnou vazbu :)
Vždy se snažím na všechny odpovědět, ale kdyby to nebylo hned, tak prosím chvilku vydržte <3

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...