Vánoční festival Charlese Dickense v Holandsku 🎄

Není u mě moc zvykem přispívat pouze fotočlánky. Ten dnešní ale takový bude. Máme předštědrodenní večer a myslím, že teďka už je ta správná atmosféra na to, abych vám ukázala, kde jsem strávila jedno adventní odpoledne. Byl to výlet vykoupený strastiplnou cestou autobusem, místem narvaným k prasknutí, ale ten zážitek! Ten za to stál!

15. prosince jsme se s mamkou vydaly do Holandska - Deventeru. Autobusem. Ano, zařekla jsem se, že autobusem už nikdy nikam, ale nešlo odolat. Když jsme na místo asi po 10 hodinách cesty dorazily, začalo mi být dokonce i líto to, že jsem ještě nesebrala odvahu a nevrhla se na natáčení vlogmas. Toto místo by si totiž takovou pěknou památku určitě zasloužilo. 

Absolutně jsem nechápala, že všechny ty nádherné domečky nejsou pouhou kulisou, ale že jsou reálné a že v nich doopravdy někdo žije. Bylo to, jako kdybychom se přenesli o dvě století zpět. Potkávali jsme obyvatele v dobových kostýmech, kteří hráli divadlo, prodávali svařák a bavili nás...  Tohle místo bylo prostě stvořeno přesně pro takový festival!

Vrcholem celého dne bylo navštívení festivalu Charlese Dickense, ale pro nás byl zážítek i jen to, že jsme si mohly dát výborný jablečný koláč a kafe v malé zapadlé kavárničce. Majitelka sama nás obsluhovala a dokonce měla na svědomí i ten koláč! Panebože! Já bych tam klidně proseděla celý den.

Na to jsme tam ale trávily moc krátký čas, a tak jsme se vydaly ještě na jedny trhy do kostela, pořádně si prošly samotné městečko, nakoupily nějaké suvenýry a k večeři si daly výborný lososový chleba v další hipster retro kavárně. 

Je velká škoda, že tento zájezd nebyl vícedenní. Dokážu si představit přespávat třeba v Amsterdamu a na jeden den zajet právě na tento festival. Kdyby vás to někoho zaujalo, tak tady je odkaz na zájezd, který jsme absolvovaly my. Nevím, jestli ho nabízela ještě jiná cestovní kancelář, jelikož češtinu jsme tam nikde nezaslechly. Hodně návštěvníků bylo buď místních, nebo německých. 

I když jsem se v podstatě dva dny nevyspala, mačkala se s přibližně 100tisícovým davem v úzkých uličkách malého holandského městečka a ke konci dne i trochu zmokla, tak nelituji, že jsem se na tuhle dlouhou cestu vydala. Tohle je totiž jedna z těch věcí, kterou si člověk musí sám zažít, aby mohl soudit. A já jako velký milovník Vánoc tohle zažít musela.

Tak co na to říkáte? Mám tu nějakého blázna, jako jsem já, který by se těšně před Vánocemi vydal na takovou cestu? 

Teď už vám radši popřeji krásné Vánoce, protože si nejsem jistá, jestli tady na blogu stihnu během svátků nějaký článek. Užijte si volno a do konce roku se tu určitě ještě potkáme!

Váš Andreják