úterý 2. dubna 2019

Přečteno v březnu 2019 a plížící se čtecí krize

Čtecí krize, vítej!

Už jsme se dlouho neviděly, ale ani mě moc nepřekvapuje, že ses na mě přišla podívat na přelomu března a dubna. Venku totiž začalo být pěkně, co? A to je přesně tvoje chvíle! V tuhle dobu můžu číst sebelepší román, ale tebe to vůbec nezajímá, ty mě prostě odlákáš ven a uplácíš mě sluníčkem stejně jako rodiče uplácí děti sladkostma. A tak se stalo, že se už přes týden crcám s jednou knížkou! No díkybohu, že jsem během března stihla přečíst aspoň takovou tu svoji klasiku 8 knih! Ještě jsem k tomu přidala jednu reading copy, o které zatím nesmím mluvit, takže celkem jsme vlastně na devítce. Na stránky to bez té RC dalo taky celkem slušné číslo - 1966 stran. Je to zatím nejvyšší počet přečtených stran za měsíc od začátku roku. Tak teďka budu doufat, že si zase rychle sbalíš svoje saky paky a ukážeš se tu nejdřív v létě! Ráda jsem tě viděla, ale stačilo.



Tím všechno začíná
Březen jsem odstartovala společným čtením s Marge, s kterou jsme se tentokrát vrhly na YA. Dřív jsme spolu četly v podstatě jen tento žánr, takže jsem si říkala, že bude fajn po té klasice zabrousit do starých vod. A musím říct, že Tím všechno začíná mělo opravdu velice slibný začátek, kdy to nevypadalo na takové to klasické tuctové YA. Měla jsem při čtení zvláštní pocit, že mi kniha má co předat a opravdu jsem cítila, že je v tom něco víc. V tu chvíli jsem se hrozně těšila na další průběh knihy a vývoj děje.


Bohužel tohle nadšení po chvilce vyčpělo, ale ne na dlouho, protože po pár kapitolách se zase objevilo. Vůbec jsem to v tu chvíli nechápala. Vypadalo to totiž, jako kdyby knihu psali dva naprosto odlišní autoři. V jednu chvíli nestíháte podtrhávat zajímavé myšlenky a v tu další je vám úplně trapně za autorku, která sklouzávala ke klasickým YA klišé... Takhle strašně nevyrovnanou knihu jsem opravdu nečetla ani nepamatuju.



Hlavní hrdina byl vyloženě sympaťák, zatímco hlavní hrdinka byla vyloženě kráva. Dar udělat z hlavní holčičí postavy nesnesitelnou debilku měl do této chvíle v mých očích pouze John Green, takže gratuluji Robyn Schneider, která se mu touto knihou dokázala vyrovnat! I když jsem nakonec knihu ohodnotila pouze 2 hvězdičkami, moc se mi líbila myšlenka celé knihy aneb nikdy nic nevzdávejte a i ta největší osobní tragédie nakonec může být inspirací pro lepší život. Já už jsem z tohoto žánru asi fakt nadobro vyrostla.

Možná v jiném životě
A pak jsem se rozhodla zlepšit si náladu a přečíst si knihu, která pro mě byla vyhajpovaná na takové maximum, že jsem se úplně bála si ji přečíst, abych nebyla ohromně zklamaná. A panebože!!!! Panebože, tohle si musíte přečíst!



Pokud milujete společenské romány pro ženy s kvalitními dialogy, rozebírající vztahy a životní rozhodnutí, tak tohle prostě musíte! Já jsem z toho byla úplně v šoku, jak moc je to dobré. Přece jenom kniha skončila u nás v LK, takže v člověku hlodá myšlenka, že to přece nemůže být tak dobré. A ono fakt bylo.



Tahle pecka mě přesvědčilo o tom, abych si koupila i další knihy od autorky vydané v češtině, protože jsem se asi naprosto zamilovala. Tenhle dvojpříběh rozhodně zařadím mezi top knihy letošního roku.

Kavárna v Kodani
A po velké pecce přišlo celkem zklamání. Ani ne z toho, že by příběh byl špatný, ale spíš z toho celkem velkého množství chyb v textu. Hodně se objevovalo zdvojování "se" a nevím proč, i ten překlad mi přišel takový zvláštní. Některá slovní spojení mi prostě neseděla, přišlo mi, že Čech by se takto nevyjádřil...


Každopádně obálka je naprosto překrásná a pokud hledáte oddychové čtení plné hygge a romantiky, tak doporučuji. Jenom bych teda moc nedoporučovala číst po knihách úžasné Taylor Jenkins Reid :D, protože tu asi nic nepřekoná. To byl asi i kámen úrazu u mě a hodně to mé hodnocení ovlivnilo...


Srdeční záležitost
A po Kavárně jsem se rozhodla, že sáhnu po dalším románu pro ženy, který mi už delší dobu ležel v knihovně. Do Srdeční záležitosti jsem se naprosto zamilovala, když jsem si ji tenkrát objednávala za pár korun ve slevě. Protože ta obálka? Ach můj bože! A jak velké překvapení nastalo, když jsem se do knihy začetla a zjistila jsem, že to absolutně vůbec není žádný román pro ženy :D



V tu chvíli mě čekalo necelých 400 stran takového filozofického YA. Nevím, jak to jinak popsat, protože to bylo klasické YA s klasickými problémy puberťáků, kdy se hlavní hrdinka kolikrát chovala spíš tak na 13 než na věk maturantky, ale na druhou stranu plné úžasných myšlenek. Půlku knížky jsem proto musela podtrhávat, protože to prostě nešlo jinak!




Jako bonus jsem si samozřejmě nepřečetla anotaci ani dodatečně, takže další šok mě čekal tak v půlce knížky. Příběh skupinky maturantů se mi nakonec opravdu hodně líbil a rozhodně si dokážu představit, že se ke knize ještě v budoucnosti vrátím. Za těch pár korun dost dobrý výkon.

Duše má být vždy dokořán
V dobré náladě, správně duševně naladěná, rozhodla jsem se dát další šanci poezii. A musím říct, že líp jsem se snad rozhodnout nemohla!



Sáhla jsem totiž po úžasné sbírce básní z Levných knih, která snad byla napsaná přímo pro mě! Ano, až v takové euforii momentálně jsem :D. Tohle bylo naprosto boží! Srozumitelné, o tématech ze života, kterým rozumím. Hodně o přírodě, o podzimu, o lásce, o vztazích. Já jsem tomu rozuměla!!! Chápete? Rozuměla!!! Bože, víc šťastná jsem při čtení básní asi ještě nebyla :D.



Skvostná země
A pak jsem se na doporučení kolegyně dostala ke Skvostné zemi, kterou jsem si pořídila teprve minulý měsíc. Jelikož ví, jak mám ráda takové ty spíš psychologické knihy, tak mi právě říkala, že tohle se mi určitě bude líbit. A měla pravdu!



Neuvěřitelně silná kniha s pro mě opravdu hodně nevšedním tématem. Setkáváme se zde s 10letou Juditou, která žije pouze se silně věřícím otcem. Jí na tom nepřijde nic zvláštního, jelikož je na tento způsob života odpírání si zvyklá, ale ve škole jí to dávají dost sežrat. Judita zažívá celkem drsnou šikanu, dokud se nestane zázrak, o kterém je přesvědčena, že ho způsobila ona sama. V tu chvíli se rozeběhne koloběh naprosto šílených událostí, které jsou tak realisticky popsané, že propadáte naprosté beznaději a máte sto chutí skočit do knihy a jít Juditě na pomoc.


Vývoj celého děje byl nečekaný a opravdu skvěle gradující. A ten závěr? WTF?! Jako tohle si prostě chcete přečíst! Knihu seženete za pár korun v LK a můžu vám zaručit, že těch pár korun určitě nebudete litovat.

Jarní říkadla
A když už začalo do jaro, rozhodla jsem se vrhnout na další sbírku říkadel a básniček z edice Trnka. Tyhle krásné miniknížečky je mi vždycky úplně líto číst, protože je většinou proletím hrozně rychle, takže se je snažím šetřit a dávkovat.



Zimní říkadla jsem si přečetla v zimě, jarní jsem si nechala na jaro, takže teďka mám do léta zase utrum :D. Ale na pokoukání a vzpomínání je to tak neuvěřitelná nádhera! Trnkovy ilustrace ve mně prostě evokují dětství a víkendy strávené s babičkou a dědou na chalupě. Hrozně ráda se k nim proto vracím a moc se těším, až v nich jednou budeme listovat s vlastními dětmi.




R.U.R.
A jedno psycho na závěr aneb já si s tím Čapkem nedám pokoj, i když vím, že se z jeho tvorby dostávám vždycky tak týden minimálně. Ani R. U. R. nebylo výjimkou. Čtení jsem si musela dávkovat, jelikož se mi během něho dělalo až fyzicky špatně. Vždycky mi totiž došlo, v jaké době tohle Čapek psal a jak šíleně moc je jeho tvorba nadčasová. On musel být naprosto geniální.



Díky bohu, že jeho díla většinou končí alespoň s malou špetkou naděje na to, že lidstvo na tom není až tak hrozně špatně. I tak ale jeho hry ani próza nejsou pro slabé povahy. Já se už celkem dlouho odhodlávám k tomu, abych na nějaký jeho počin šla do divadla, ale obávám se, že jsem asi ještě nedospěla do té správné životní fáze.


Než jsem stihla dopsat tenhle článek, vypadá to, že čtecí krize se už nabažila a snad opravdu pomalu odchází. Během zítřka určitě dočtu tu šílenost, s kterou se teďka trápím, a pak už to snad půjde jako po másle. Ale raději nebudu předbíhat, přece jenom začalo být venku pěkně a chaloupka čeká! Tak uvidíme po tomto víkendu.

Dejte mi do komentářů vědět, co jste v březnu přečetli vy a jestli jste četli některou z mých březnových knih.

Krásný první dubnový týden!

Váš Andreják

neděle 31. března 2019

💜 #100 prožitých dní - je to za mnou! Co jsem všechno prožila a co si uvědomila? 💜

💜 Když jsem loni na konci března startovala projekt 100 prožitých dní, vůbec jsem netušila, co od něho čekat. Dala jsem si celý rok na to, abych v něm zvládla prožít aspoň právě těch 100 dní, které by opravdu stály za to a právě 24.3. se tento odpočet naplnil. Cílem tohoto mého soukromého projektu bylo hlavně ukázat na to, že prožitý den znamená pro každého něco jiného. Někdo ho stráví s knihou, někdo vyjede na výlet, někdo uklízí... Nevěděla jsem, za jak dlouhou dobu té stovky dosáhnu zrovna já, nebo jestli jí vůbec zvládnu splnit, ale koloběh událostí se nakonec rozeběhl takovým tempem, že se mi té své vysněné stovky povedlo dosáhnout už na konci loňského roku. A musím říct, že každý ten prožitý den byl opravdu naplněný něčím jiným.

Za fotky moc děkuji svému Jakubovi :)



Původně taky bylo v plánu vám sem ukazovat průběh mého plnění. Jelikož ale píšu každý měsíc souhrn toho, co jsem stihla a dělala, přišlo mi to pak trochu jako nošení dříví do lesa. Taky jsem si myslela, jak vám budu sepisovat články nabouchané fotkami z výletů a dlouhatánskými deníkovými zápisy, ale celkem brzy mi došlo, že o tomhle to vlastně vůbec není. Proto jsem se nakonec rozhodla sepsat až tento konečný sumírovací článek po roce, kde sice neuvidíte mé prožité okamžiky den po dni, ale zato se s vámi podělím o své pocity z celé této akce.


Bylo opravdu zvláštní sledovat, že na prožitý den nemělo vůbec vliv to, jestli jsem zrovna v práci nebo na dovolené, jestli je venku pěkně nebo ošklivo. Bylo období, kdy jsem třeba 14 dní nezařadila ani jeden den na svůj seznam, což bylo třeba před Vánocemi. V té době jsem byla fakt ve stresu, ale o to víc jsem si pak vážila dne, kdy jsme s Kubou vyjeli mimo Hradec na trhy. Na druhou stranu skoro celý podzim bych byla schopná na svůj seznam 100% zařadit. Přitom jsem taky chodila normálně do práce, nic extra se nedělo, bloumala jsem podzimní přírodou, hodně četla... Někdy mi udělalo radost dobré jídlo, někdy to, že jsem celý den nemusela nic dělat, někdy jsem celý den strávila venku.



Nevím, jestli jste se mnou někdo tuto výzvu plnil, ale já jsem se svým výsledkem více než spokojená. Uvědomila jsem si o to víc, jak můžu být vděčná za život, který mám. Že jsem zdravá, spokojená, netrápí mě žádné opravdové problémy a že když se nějaké objeví, jedná se spíš o povrchní pseudoproblémy dnešní moderní doby. Rozhodně mám ještě na čem pracovat, abych si opravdu každý den dokázala užít a viděla v něm i to dobré. Nedokážu třeba pracovat pod stresem, ale místo, abych se tomu učila, raději se stresu vyvaruji. Když se ale nějaká ta krizová situace objeví, jsem z ní hrozně rozhozená a mám pocit, že celý den se najednou hroutí. Jak mám pak na tom dni hledat něco dobrého? Proto se raději stresovým situacím vyhýbám, co to jde, i když vím, že se to do dnešní doby moc nehodí. Já se ale už poučila - zdraví máme každý jen jedno. Je to šíleně trapný klišé, ale taky šíleně pravdivý klišé.



Vím, že aby můj prožitý den byl opravdu prožitý, neznamená to pro mě nacpat do něho co nejvíc aktivit. Naopak. Právě tenhle nešvar dnešní doby na mě vytváří neuvěřitelný tlak a já jsem zbytečně vystresovaná. Potřebuji klid, rozvahu a hlavně své vlastní tempo, a proto mám pocit, že by třeba můj klasický prožitý den vlastně nebyl pro většinu moc zajímavý. Už dávno mi taky došlo, že život ve městě prostě není pro mě. Potřebuji právě tu rozvahu a koloběh venkova, abych byla šťastná a jsem ráda, že jsem se letos své vnitřní já rozhodla přijmout a na vesnici se s Kubou stěhujeme.


Kuba celkově vládnul ve většině mých prožitých dní. Přináší mi do života klid a oporu, a takhle si myslím, že by to v lásce mělo být. Máte někoho, o koho se můžete opřít, v jehož přítomnosti prožíváte klid a radost. Jsem nesmírně vděčná, že toho svého strůjce rovnováhy už mám vedle sebe. Další důležitou "položkou" v mých prožitých dnech byli lidé na stejné vlně. Po Novém roce jsem měla pocit, že dělám málo, naběhla na starý režim, stýkala se více s lidmi, s kterými si moc nerozumím, a hnedka jsem to pocítila. Chyběl mi ten můj klid a převažoval pocit, že vlastně nic nestíhám, nic nedělám pořádně a nic nedotáhnu do konce. Rozhodla jsem se to omezit.


Opravdu jsem velice vděčná, že jsem si sama na sebe tento projekt vymyslela. Za ten rok mi došlo spoustu věcí. Vím, co už ve svém životě nechci, co naopak chci, čeho se vyvarovat, co si dopřávat. A vám stejně laděným duším jako jsem já, bych moc ráda vyjádřila tímto shrnujícím článkem podporu. Nenechte se strhnout tempem extrovertů a celkového ladění světa kolem vás. Prožitý den můžete klidně strávit doma pečením dortu, nebo procházkou do přírody, nebo klidně i prací na zahradě! Nenechte nikoho, aby vám do toho kecal, abyste získali pocit, že toho neděláte dost a zbytečně se kvůli jiným strhali. Je to váš život!

Ať máte ve svém životě co nejvíc prožitých dní a hlavně buďte šťastní!

Váš Andreják

pátek 29. března 2019

Dvouleté shrnutí čtecí výzvy s Marge 🕮

📚🕮 Ani jsem se nenadála a uběhl další rok našeho společného čtení s kamarádkou Marge. A uběhlo to tak rychle, že jsem to skoro úplně propásla. Ale co už, loni jsem si vzpomněla taky až po měsíci, co uběhl první rok naší výzvy. Hlavně, že jsem si vzpomněla a letos nás teda musím pochválit. Daly jsme tomu totiž pořádně na frak.


Pokračovaly jsme ve čtení knih z LK, ale tentokrát jsme to proložily i pár knížkama z jiných knihkupectví (Dveře do prázdnoty + Marge měla jiné vydání Jako zabít ptáčka). Za co jsem ale opravdu ráda, že jsme přesedlaly z young adult do klasiky. Nakonec jsme spolu zvládly přečíst
19 knih, což je teda fakt hodně slušný výkon. 13 z nich byla klasika a jsem z toho teďka i sama docela překvapená, protože až tak vysoké číslo jsem ani sama nečekala.


A co se týče shodnutí se na hodnocení? Letos nám to vyšlo pěkně na stejnou notu. Myslím, že snad nebyla žádná kniha, u které bychom se názorově nějak extra rozcházely. A co je na tom nejlepší? V té naší výzvě pokračujeme. Přes Vánoce jsme si dávaly pauzu, ale hned v druhém týdnu v lednu jsme navázaly opět klasikou. Tentokrát jsme si vybraly Povídky malostranské a pokud jste četli moje shrnutí za leden, tak už víte, co si o téhle knížce myslím.


A co jsme to teda vlastně za ten další rok přečetly?
Opět jsem udělala jen seznam, ale jednotlivé knihy jsou proklikatelné na shrnutí měsíce, v kterém jsme knihu přečetly. Pokud vás zajímá můj názor na ní, není nic jednoduššího než KLIK.

📚 Muzeum prazvláštních věcí
📚 Vánoční skříňka
📚 Pekařova dcera
📚 Křest sv. Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie...
📚 Válka s mloky
📚 Chlapec na dřevěné bedně
📚 Anna ze Zeleného domu
📚 Klapzubova jedenáctka
📚 Devatero pohádek (první, druhá i třetí kniha)
📚 Dveře do prázdnoty
📚 Bílá nemoc
📚 Tajemství porodních bab
📚 Zkrocení zlé ženy
📚 Othello
📚 Večer tříkrálový nebo Cokoli chcete
📚 Jako zabít ptáčka
📚 Vánoční koleda


Většinou jsme s Marge přečetly dvě knihy za měsíc, ale byly i výjimky jako třeba duben nebo červen, kdy jsme zvládly společně přelouskat knihy tři. Nic jsme nepřečetly v prosinci 2017 i 2018. Jelikož obě pracujeme v obchodě, tak je pro nás výkon, když přes Vánoce přečteme aspoň něco, ale na společné čtení se nedostalo. Pauzu jsme si taky daly na léto, takže červenec i srpen byly také dva měsíce bez společného čtení.


Jak už jsem psala v úvodu, tak nové společné čtení odstartovalo až v lednu a zatím zvládáme tak tu jednu knihu měsíčně. No snad se na to znovu vrhneme pořádně co nejdřív, chybí mi klasika! :)

A co vy? Čtete také společně s někým a pak se o knihách bavíte?

Dejte mi vědět a užijte si víkend!

Váš Andreják


středa 27. března 2019

Co jsem dostala k 32. narozeninám? 🎂

Každý rok si říkám, že tenhle článek už psát nebudu, protože mi to přijde naprosto zbytečné a skoro až vychloubačné, ale každý rok dostanu tak úžasné dárky, že nemůžu jinak a opět se musím o tu svou radost s vámi podělit. Letos jsem dostala hodně kosmetiky, nějaké oblečení a pár kousků do nové chaloupky. Z těch doplňků do nového bydlení jsem fakt nadšená, protože je vidět, že moji nejbližší prožívají radost z mého splněného snu se mnou ❤ Knihy jsem vám už ukazovala, takže ty tentokrát neuvidíte, ale i tak se sešlo opravdu plno krásných věcí, které mi udělaly velkou radost. Tak jdeme rovnou na to!



A začneme dárkama od mamky. Od té jsem dostala super retro hrníček s pudlíkama a zrovna v barvách, v kterých jsme kdysi pudly měli i my. Je to proto hodně srdcový dárek, který mi udělal radost, i když hrníčků mám už opravdu hodně. K tomu jsem si vybrala dvoje šaty - jedny zimní a jedny letní - a mamka mi přihodila ještě tři vosky.



Kuba mi dal nádherný poukaz na vybavení do chalupy. Sám ho vyráběl po nocích a vystřihoval na něj obrázky z časopisů :D. Tenhle dárek byl naprosto nejlepší a mám ho doteď vystavený!

Kromě voucheru jsem dostala i šaty. Přání je od babičky :)

Obrázek chalupy mě dokonale zmátl, myslela jsem si, že je to naše chalupa :D

Truhla je můj velký sen, tak snad už ji budu brzy mít :)

Od Verči jsem dostala opravdu ohromné množství dárků. Už sem vám ukazovala tři knížky a k tomu mi dala ještě tričko s kočičkama, žabky, oříšky, ale hlavně Havlíkovu Apotéku, která by sama o sobě vydala za celý jeden dárek! Z těchhle dárků jsem byla fakt v šoku a moc za ně děkuji! ❤

Sklenice od oříšků je už prázdná, byl to totiž spíš dárek pro Kubu :D



Od Marge jsem dostala právě hodně věcí do chaloupky. Opravdu mě zaskočila krásnou dózou se vzorem cibuláku, který bude pravděpodobně dominovat v nové kuchyni, a překrásnou dřevěnou miskou, kterou vyrobil její taťka. K tomu mi nadělila nějaké papírenské zboží a samozřejmě knihu. Jelikož jsme se sešly na MDŽ, tak jsem jako bonus dostala ještě čokoládu :D.



A na závěr velká nálož kosmetiky a dobrot. Tenhle super balík jsem dostala od Kubových rodičů a vždycky se na něj těším. Pravidelně každý rok od nich totiž dostávám kosmetiku a díky tomu objevuji nové a nové značky. Letos v něm dominují kozí výrobky, tak jsem moc zvědavá, jak mi budou vyhovovat. Mega radost mi ale udělal čaj v mém znamení, tak snad ho brzy ochutnám.





Tak a to je vše přátelé. S pár kamarády se sejdu až v dubnu a jelikož od nich asi dostanu opět knihy, tak je pak uvidíte v dubnovém new in :). Dárky mi samozřejmě dělají radost, ale poslední dobou přemýšlím, že své blízké poprosím pouze o dary, které se dají buď zažít, sníst nebo jinak spotřebovat. Přece jenom místo ubývá a já nechci být zavalená haldou věcí. Uvidíme, jak to nakonec vymyslím...

🎂 Jak to máte vy? Co tak dostáváte k narozeninám? Máte to jako překvapení nebo si vybíráte předem? 🎂

Pěknou středu vám přeji!

Váš Andreják

pondělí 25. března 2019

New In březen 2019 - jaké knihy jsem dostala k narozeninám? 📖

Krásný poslední březnový týden vám všem!

📖 Kdybychom v sobotu nejeli na výlet, tak se vám hlásím opět až po více než týdnu naprostého nestíhání s tímto knižním článkem. Letošek letí takovým tempem, že jsem skoro pořád v jednom kole, ale na bědování není čas (:D), takže jdeme rovnou na to.
Tentokrát jsem se rozhodla sepsat New in, jelikož se mi tu za březen shromáždilo pár knih, které jsem dostala k narozeninám. Je super, když vaše okolí ví, co si přejete, a u mě jsou knihy jasná volba. Je to takový mišmaš různých žánrů, protože jak asi už víte, nejsem nějak extra založená na jeden jediný. Paradoxně se zatím všem daří mě obdarovávat knihami, které ještě nemám, což je vzhledem k tomu, kolik knih mám v knihovně (cca 600), celkem dost obdivuhodné :D. Samozřejmě jsem dostala i nějaké dárky neknižní, ale ty vám ukážu zvlášť v jiném článku.



Chceš-li rozesmát pánaboha je kniha od českého autora Michaela Třeštíka (manžela dokumentaristky Heleny Třeštíkové) a dostala jsem ji od Kuby. Ten má dar mi dávat knihy, o kterých jsem buď vůbec neslyšela, nebo by mě samotnou asi nenapadlo si je pořídit. Letos to byl zrovna ten druhý případ, takže i tentokrát nastal při rozbalování ten moment překvapení, který mám opravdu moc ráda. Na knihu jsem fakt moc zvědavá, protože na cbdb má hodně vysoké hodnocení.


Zato u Marge mám jistotu, že mi určitě pořídí nějaký bestseller. A ani tady jsem se nemýlila, protože jsem si rozbalila knihu, kterou jsem si chtěla i tak sama koupit. Kavárnu v Kodani jsem navíc stihla i rovnou přečíst, takže víc info se dozvíte na konci měsíce v tradičním shrnutí.


Trilogii Osudy předků od Heleny Šmahelové zpracovávající historii vlastního rodu jsem si vyhlídla u nás v LK a nakonec jsem si ji i vybrala jako dárek od Kubový ségry. Zákazníci ji totiž tak chválili, že si ji prostě musím přečíst taky.



Od bývalé kolegyně Denči jsem dostala druhý díl Sirotčince. Rozhodla se mi darovat celou sérii, takže teďka postupně dostávám k Vánocům, narozeninám, svátku... pokaždé po jednom díle. Číst ji asi začnu až ji budu mít kompletní, takže to vidím někdy na podzim :). Bojím se totiž, že se mi to tak zalíbí, že budu chtít číst dál a dál a nebudu mít co :D. 


A pak přišel vrchol knižních darů a to motivační literatura od Verči. Víte, že já na tuhle literaturu moc nejsem, ale když jsem si rozbalila Průvodce pro vysoce citlivé lidi, Introvertův rok a Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le, udělalo mi to fakt mega radost. O Introvertův rok jsem totiž soutěžila a nevyhrála jsem, o hypersenzitivních lidech jsem četla už jednu publikaci, která se mi líbila, a ráda bych si o tomto tématu načetla ještě víc. No a komu by ses nehodilo mít občas všechno u pr**le? :D


A aby toho nebylo málo, objednala jsem si nějaké knihy i sama a to Carol a Kam se schoval nůž.
Carol bych si sama od sebe asi nikdy nekoupila, kdyby mě na ni neupozornila Anička Musilová. Prý je to jedna z těch knih, která bohužel nemá tolik pozornosti, jakou by si zasloužila. Jelikož máme s Aničkou hodně podobný vkus, věřím tomu, že jí nakonec dám za pravdu.


Kam se schoval nůž je další kniha do mé sbírky leporel, které mi připomínají moje vlastní dětství. Toto leporelo není tolik známe jako jeho první díl O Jabloňce. Když jsem na svůj IG dávala anketu, tak jste ji skoro nikdo neznal. Je fakt, že je to kniha spíše pro pamětníky, jelikož letos vyšla poprvé po asi 25 letech od doby svého první vydání. Já jsem za to hrozně moc ráda, protože ilustrace Heleny Zmatlíkové prostě miluji a teďka mám už obě leporela vedle sebe v knihovně.


Moc bych chtěla všem za tyto nádherné dárky poděkovat, i když mi dneska tak nějak došlo, že už fakt nemám knihy kam dávat. Díky bohu, že se budeme brzo stěhovat a v novém domě jednou budeme mít jednu celou místnost pro knihy. Spolu s šatnou byla právě knihovna můj velký sen, takže to vypadá, že se toho snad i dočkám :).

Přeji vám klidný vstup do nového týdne a klidně mi dejte vědět, jestli jste nějakou z knih, které jsem dostala, už četli a co na ní říkáte.

Váš Andreják
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...