📚🌞 Letní čtení 2018 - srpen 📚🌞

Když jsem v srpnu startovala čtení Matkou, říkala jsem si, že to bude super měsíc, kdy toho stihnu určitě přečíst dost. Tuhle knihu jsem totiž měla dočtenou během chvilky a hned se vrhla na další. Světe div se, ani Houbařku mi netrvalo přelouskat moc dlouho a já už se viděla s 10 přečtenými knihami jako prd. A pak přišel 14denní pracovní maraton a já četla Cestu ze ztracena 3 týdny!!! Toť krátké shrnutí toho, jak vypadal můj srpen. Na poslední chvíli jsem to ještě doháněla Jednou želvou za druhou, aby to nebylo až tak hrozný.

No, i tak jsem v srpnu přečetla pouhopouhé 4 knihy, což dělá závratných 

1012 stran.

Pevně doufám, že takhle špatný měsíc mě už letos nečeká, i když velkým favoritem bude ještě prosinec, kdy se mi taky daří každoročně dát tak max. 3 knihy :D. No necháme se překvapit. Letošní cíl 60 přečtených knih už mám splněný, takže vlastně o nic nejde, ale nebudu vám lhát, že mi čtení nechybí. Chybí a moc, dokonce jsem pociťovala i něco jako abstinenční příznaky, což už je teda docela síla. :D

Tak šup šup na to dnešní shrnutí, ať můžu jít hnedka číst něco dalšího :)

Matka
Jak už jsem v úvodu avizovala, měsíc jsem začala další klasikou od pana Čapka a to Matkou. Popravdě se mi do této hry vůbec nechtělo. Bála jsem se přílišné negace a moralizování, i když nakonec vůbec nebylo proč. Tato divadelní hra v podstatě poukazuje na absurditu válčení a rozlišného pohledu žen a mužů právě na válku samotnou.

Já sama matkou ještě nejsem, takže jsem si myslela, že budu od začátku na straně mužů. Když jsem ale zjistila, jaké důvody uvádějí muži pro to, že válka je vlastně důležitá (EGO), tak jsem pohled na tuto věc hodně přehodnotila. Pohled ženy - matky je ale také vyhrocen ad absurdum, kdy na plné čáře vyhrávají mateřské pudy, což mě se prostě zatím netýká. Člověk se proto těžko rozhodoval, na čí straně vlastně má být. Samotný závěr mě ale tak rozsekal, že jsem stála jak opařená.

Tuhle knihu rozhodně doporučuji maturantům. Přečtenou ji budete mít za chvilinku, jazyk je srozumitelný a děj zajímavý. A vy, kdo sice nematurujete, ale ještě jste ji nečetli, si ji taky přečtěte. Myslím, že téma je to stále nadčasové.

Houbařka
Houbařka je kniha, kterou jsem si dovezla z Jeseníku, a věděla jsem, že se do ní musím pustit co nejdřív. Na začátek musím přiznat, že jsem moc netušila, o čem příběh Sisi vlastně je. Věděla jsem jen to, že tato mladá žena žije sama na Šumavě v podstatě v lesích a živí se sběrem hub.

Doufala jsem, že pomalu budeme odkrývat nějaký příběh, tajemství, které nám odhalí, proč se tak mladá holka straní společnosti a přesně toho jsem se dočkala! Bohužel vám nemůžu moc prozradit, protože bych akorát spoilerovala, každopádně můžu říct, že tohle bylo fakt super čtení. Navíc jako bonus popis krajiny, přírody, houbaření - to byl opravdu ráj pro mou duši. A tím, že jsem si tuto knihu přivezla z hor, bude mít v mém srdci už navždy svoje vlastní místo.

Samotný příběh je prý hodně podobný Anně Bolavé - Do tmy a hodně čtenářů právě kvůli tomu snížilo své konečné hodnocení. Já Do tmy ještě nečetla, takže nemám s čím srovnávat. Každopádně mě to hodně nahlodalo a právě tuto knihu si chci taky koupit.

Cesta ze ztracena
A po Houbařce jsem se plná sil pustila do své první Cecelie Ahern. A panebože! To bylo tak boží! Mám pocit, že jsem objevila svoji novou oblíbenou autorku. Kniha se mi totiž líbila tolik, že jsem ihned využila akce na její na další romány a dokoupila další dva. Doma mám od ní ještě Sto jmen z LK, dorazil mi Sběratel skleněnek a Kdybys mě teď viděla, tak teďka nevím, kterou dřív :D.

Během čtení jsem zjistila, že se mi v příbězích opravdu líbí zakomponované nějaké tajemno, nadpřirozeno, nový vymyšlený svět atd. Už dřív jsem vám říkala, že Magický realismus a lehké fantasy bylo vymyšleno asi pro mě a i v této knize jsem se nezklamala. V případě Cesty ze ztracena bylo toto všechno doplněno ještě lehkou detektivní zápletkou a musím říct, že jsem se od čtení opravdu nemohla odtrhnout. Škoda jen, že jsem kvůli práci měla tento příběh tolik rozkouskovaný, ale i tak za mě vážně pecka.

Moc se mi líbil promyšlený svět, kam mizejí všechny ty věci, které za svůj život ztratíme. Úplně jsem při čtení cítila úlevu, že vlastně nikdy není nic ztraceno, takže i ta moje náušnice, kterou jsem letos někde vytratila, má třeba svého nového majitele :D. Já jako pedant na tyhle věci docela trpím a zbytečně se tím trápím, takže by se dalo říct, že čtení tohoto příběhu na mě působilo jako terapie.

Když si navíc vzpomenu, jakou náhodou jsem se ke knize dostala (jen tak jsem si ji přihodila k nákupu v e-shopu, abych splnila částku, při které je poštovné zdarma - stála pár korun), tak musím říct, že to byl snad osud. Moc se těším, až si od Cecelie Ahern přečtu něco dalšího.

Jedna želva za druhou
Celý srpen jsem nakonec zakončila "Želvama" od Johna Greena. Toho mám načteného celého, mám ráda jeho styl psaní a hlavně si cením závěrů jeho knih, které končí reálně a ne happy endem, což se často u YA žánru nevidí. Jedna želva za druhou se opět zabývá velice důležitým tématem a tentokrát OCD - obsedantně kompulzivní poruchou.

Na celou knihu jsem tentokrát nahlížela trochu jinak, protože jsem věděla, že se jedná o jakousi osobní zpověď Greena, který sám touto poruchou trpí. A musím říct, že mě to velice dojalo. Ty popisy vnitřních pochodů v mozku člověka takto nemocného byly naprosto výstižné. Opravdu jsem neměla problém vcítit se do hlavní hrdinky, která se nemohla ovládat, a bylo mi ji upřímně líto.

Pokud jste sami už Jednu želvu za druhou četli, ráda bych vám doporučila k přečtení ještě Černookou, která mi tématem tuto knihu hodně připomínala. I v Želvách máte pocit, že je všechno super a růžový, postupně se tu rodí nová láska, Aza (hlavní hrdinka) žije spokojený teenagerský život a najednou prásk a všechno je jinak. Psychické nemoci si prostě nevybírají, kdy zaútočí, a tak přicházejí úplně nečekaně.

Uf, to jsem se zase trošku rozepsala. Možná bych měla pravidelně číst tak málo, abych to pak ze sebe mohla všechno vypsat právě tady :D. Jinak jak tak na to mé dnešní hodnocení koukám, musím říct, že ani jednou knihou jsem nešlápla vedle. Líbily se mi všechny, což se bohužel nedá říct teďka o začátku září. Ale o tom zase až za měsíc!

Dejte mi vědět, co teďka čtete vy, a užívejte pořádně to krásné babí léto, co panuje venku. Já jsem z toho počasí upřímně opravdu nadšená ❥

Váš Andreják