Vyrazit jen tak sama na výlet... 🌲🌳

Taky vás tahle myšlenka někdy napadla? 

A zrealizovali jste ji doopravdy nebo si ji stále nosíte jen v hlavě?

V mém případě už okolnosti zapracovaly takovým způsobem, že skoro nebylo zbytí a na takový sólo výlet jsem konečně v pondělí vyrazila. Ne, že bych nerada cestovala s kamarády nebo Kubou, ale můj mozek při největší panice a úzkostech bohužel nerozlišuje mezi lidma cizíma, blízkýma a rodinou. Potřebuje prostě vypnout a být daleko od jakýchkoliv lidí, a tak jsem ho poslechla, nasedla na vlak a jela do lesa.

🍃 A můžu vám říct, že nebylo snad nic lepšího, co mě mohlo napadnout, než vyrazit sama do přírody. Popřemýšlejte o tom a vydejte se nejlíp někam, kde to vůbec neznáte a nikdy jste tam nebyli. Nejenom, že nemáte čas ztrácet čas zbytečným žvaněním, ale opravdu velice silně vnímáte ten okolní svět. To vaše poprvé. Intenzita vjemu je tak mocná, jelikož vás nerozptyluje žádný hluk ani přítomnost jiné osoby. Jen vy, vaše myšlenky, les, rostliny a zvířata.

🍂 V jednu chvíli, kdy jdete už delší dobu sami, vás přepadne trochu děsivý pocit. Najednou si uvědomíte, že je to vše momentálně jen ve vašich rukách. Co kdyby se teďka něco stalo? Udělalo se vám špatně, uklouzli jste, vymkli si kotník, cokoliv... Ta tíha zodpovědnosti za svůj vlastní život je celkem skličující. Na druhou stranu ale hrozně moc osvobozující, když vám dojde, že to přece všechno zvládnete. Furt máte u sebe mobilní telefon, jdete po značené cestě, někdo by vás určitě našel. Nenechte se zatlačit do kouta svými strachy ze situací, které třeba ani nikdy nenastanou. Život je fakt moc krátký na to, abyste přemýšleli o tom, co by, kdyby....

🍁 Na svůj první single výlet po přírodě jsem si raději vybrala kratší trať - něco málo přes 8 km. Byla jsem zvědavá, jak celou tu svoji výpravu nakonec vyhodnotím, jestli mi moje samota bude stačit a jestli to třeba nakonec nevzdám nebo se nebudu nudit. A dopadlo to celkem překvapivě. 8 km bylo nakonec krátkých a když jsem se pomalu blížila k městu, cítila jsem se uvnitř jak sešněrovaná. Děsila mě představa návratu zpátky do civilizace, mezi lidi, do hluku, zmatku a spěchu.

🍄 Ty dvě hodiny osamotě v lese mi daly možná i víc než týden dovolené. Za celou cestu jsem potkala jednoho pána na kole, který byl pravděpodobně na podobné očistě, jelikož se na mě ani nepodíval. A říkám si, jak by bylo boží, kdybych takhle začínala každý týden. Jestli vůbec má smysl věnovat se práci s lidma, která mě vlastně ničí, jestli by nebylo nejlepší poslechnout svoje zdraví a dělat to, co má pro mě opravdový smysl. Tyhle myšlenky mě doprovází ve větší síle už minimálně měsíc a já vás budu zas průběžně informovat, jak se dále vyvíjejí.

A vy mi zatím napište, jestli taky podnikáte takové osamělé výlety.

Krásnou neděli!

Váš Andreják