neděle 23. září 2018

Vyrazit jen tak sama na výlet... 🌲🌳

Taky vás tahle myšlenka někdy napadla? 
A zrealizovali jste ji doopravdy nebo si ji stále nosíte jen v hlavě?

V mém případě už okolnosti zapracovaly takovým způsobem, že skoro nebylo zbytí a na takový sólo výlet jsem konečně v pondělí vyrazila. Ne, že bych nerada cestovala s kamarády nebo Kubou, ale můj mozek při největší panice a úzkostech bohužel nerozlišuje mezi lidma cizíma, blízkýma a rodinou. Potřebuje prostě vypnout a být daleko od jakýchkoliv lidí, a tak jsem ho poslechla, nasedla na vlak a jela do lesa.



🍃 A můžu vám říct, že nebylo snad nic lepšího, co mě mohlo napadnout, než vyrazit sama do přírody. Popřemýšlejte o tom a vydejte se nejlíp někam, kde to vůbec neznáte a nikdy jste tam nebyli. Nejenom, že nemáte čas ztrácet čas zbytečným žvaněním, ale opravdu velice silně vnímáte ten okolní svět. To vaše poprvé. Intenzita vjemu je tak mocná, jelikož vás nerozptyluje žádný hluk ani přítomnost jiné osoby. Jen vy, vaše myšlenky, les, rostliny a zvířata.







🍂 V jednu chvíli, kdy jdete už delší dobu sami, vás přepadne trochu děsivý pocit. Najednou si uvědomíte, že je to vše momentálně jen ve vašich rukách. Co kdyby se teďka něco stalo? Udělalo se vám špatně, uklouzli jste, vymkli si kotník, cokoliv... Ta tíha zodpovědnosti za svůj vlastní život je celkem skličující. Na druhou stranu ale hrozně moc osvobozující, když vám dojde, že to přece všechno zvládnete. Furt máte u sebe mobilní telefon, jdete po značené cestě, někdo by vás určitě našel. Nenechte se zatlačit do kouta svými strachy ze situací, které třeba ani nikdy nenastanou. Život je fakt moc krátký na to, abyste přemýšleli o tom, co by, kdyby....







🍁 Na svůj první single výlet po přírodě jsem si raději vybrala kratší trať - něco málo přes 8 km. Byla jsem zvědavá, jak celou tu svoji výpravu nakonec vyhodnotím, jestli mi moje samota bude stačit a jestli to třeba nakonec nevzdám nebo se nebudu nudit. A dopadlo to celkem překvapivě. 8 km bylo nakonec krátkých a když jsem se pomalu blížila k městu, cítila jsem se uvnitř jak sešněrovaná. Děsila mě představa návratu zpátky do civilizace, mezi lidi, do hluku, zmatku a spěchu.







🍄 Ty dvě hodiny osamotě v lese mi daly možná i víc než týden dovolené. Za celou cestu jsem potkala jednoho pána na kole, který byl pravděpodobně na podobné očistě, jelikož se na mě ani nepodíval. A říkám si, jak by bylo boží, kdybych takhle začínala každý týden. Jestli vůbec má smysl věnovat se práci s lidma, která mě vlastně ničí, jestli by nebylo nejlepší poslechnout svoje zdraví a dělat to, co má pro mě opravdový smysl. Tyhle myšlenky mě doprovází ve větší síle už minimálně měsíc a já vás budu zas průběžně informovat, jak se dále vyvíjejí.

A vy mi zatím napište, jestli taky podnikáte takové osamělé výlety.

Krásnou neděli!

Váš Andreják

5 komentářů:

  1. Já takto vypínám na single výletech na kole nebo běžkách - lidi, které potkávám, mi nevadí, hlavně že se nemusím chvíli s nikým bavit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolo je taky super, to souhlasím :)
      Jinak taky mi občas cizí lidi na výletech nevadí, ale třeba včera už to byl dost hardcore. Jak je furt pěkně, tak jsou lesy pořád narvaný lidma a včera jsem mezi nima doslova kličkovala. Už aby se trochu ochladilo...

      Vymazat
  2. Ahoj Andrejko! Do lesů v našem okolí chodím sama (resp. s pejskem:D) často, ale co se týče velkých single výletů, podnikla jsem dva - poprvé, když jsem byla v r. 2014 na semestr na Taiwanu...chtěla jsem navštívit jeden NP asi 200km od našeho tamního bydliště, ale kamarádi zrovna nějak neměli čas, tak jsem jela sama. Taiwanským vlakem, taiwanskou přírodou...bylo to jen na jeden den, ale pro mě velké dobrodrůžo.:) Musím ale říct, že to už bylo po čtyřech měsících žití v téhle zemi, takže jsem věděla, jak tam funguje doprava atd.
    No a rok nato jsem byla ve Finsku na Erasmu a tam jsem se sama vydala do Turku, jednoho z nejhezčích finských měst. Povýšila jsem to na nocleh a spala tam přes Couchsurfing. To byla pro mě, megaintroverts velká zkouška - měla jsem nocleh domluvený u mladých lidí, ale když se blížil večer a měla jsem u nich zazvonit, měla jsem strašně stažený žaludek a reálně zvažovala, že půjdu někam do hotelu. Protože to už bylo na konci pobytu, neměla jsem na hotel peníze, takže mi nic jiného nezbývalo. :D no a nakonec to byl super zážitek....

    OdpovědětVymazat
  3. Úplně mi mluvíte z duše.Taky jsem ve firmě s lidmi,kteří mě ničí,taky si říkám,že bych měla poslechnout hlas svého srdce,myslet na své zdraví,konečně si najít něco jiného.Ne chodit tam s odporem,domů chodím vyšťavená,jako kdybych složila vagon uhlí.Po deseti letech ve firmě,kde pracuji,jsem šťastná,když jsem chvíli sama,jdu si na nějakou tůru,vyčistím si hlavu a je mi fajn.Myšlenky na změnu mě provázejí celý můj pracovní den.Mějte se moc hezky.Marťa.

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle je neskutečně inspirativní článek! ♥ Já popravdě moc sama už nevýletím, jen když se sama někam dopravuji, ale následně většinou mívám společnost. Někdy si říkám, že bych to klidně zvládla sama, ale zase... je fajn mít někoho při ruce. Doma (v naší vesnici, pro upřesnění) máme les, kam se občas sama vydám a vždycky tam nafotím hezké fotky, ale znám to tam jak oko v hlavě, chodím tam už tak šestnáct let, od dob, co umím chodit no. :D

    Mimochodem, spojení "nasedla jsem na vlak a jela do lesa" je úplně nejlepší. :D ♥

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za vaše komentáře a zpětnou vazbu :)
Vždy se snažím na všechny odpovědět, ale kdyby to nebylo hned, tak prosím chvilku vydržte <3

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...